Francie už nemiluje „evropský projekt“

Podle Agaty Gostyńské provedlo Polsko úspěšnou transformaci od nezralého členského státu k silnému hráči na evropském pódiu. Krize eurozóny umožnila zemi zmocnit se aktivnější role v evropském vývoji. V EU se přestalo tolik mluvit o východo-západním dělení a začalo se hovořit o dělení severo-jižním, což umožnilo zviditelnění Polska, které se občas dokonce označuje v rámci EU za „severského hráče“. Mezi lety 2007 až 2012 (tedy během krize) vzrostlo polské HDP o úctyhodných 18 procent.

Na co by se měla další dekáda polského členství v EU podle autorky soustředit? Polsko by si mělo udržet svůj silný důraz na institucionální pravidla v EU a odolat pokušení spokojit se silným důrazem na mezivládní dohody či „intergovernmentalismus“ v době, kdy velké země upevňují své ovládání Evropské rady.

Polsko má podle autorky budovat silné přátelské vztahy s důležitými institucemi, jako je například Evropská centrální banka - a to navzdory tomu, že je členství v eurozóně vzdáleno. Polsko bude potřebovat novou dvoukolejnou proevropskou strategii - především kvůli tomu, že členství v eurozóně zůstává především z domácích ústavních důvodů relativně vzdálené.

…

Zbyněk Petráček v Lidových novinách (není na internetu) správně upozorňuje, že jedním z důvodů nízkého zájmu o evropské volby je, že v Evropském parlamentu není moc jasné, kdo reprezentuje vládu a kdo opozici. Wolfgang Münchau k témuž tématu – tedy moci Evropského parlamentu – píše pro Financial Times, že největší ironií EU je, že každá další smlouva zvyšuje formálně pravomoci Evropského parlamentu, ale ve finále je to Evropská rada (tedy setkání vlád), kdo je silnější a silnější. Stejně tak ztratila moc i reputaci Evropská komise.

Proč se tak stalo? Vlastně náhodou. Dominantní událostí posledních pěti let byla krize eurozóny. Evropské smlouvy neumožnily evropským institucím učinit nic relevantního: nebylo možné vytvořit ani nové instituce, ani nové mechanismy, ani zrušit špatná pravidla.

Proto se improvizovalo na úrovni Evropské rady. Mimo stávající smlouvy vznikl Evropský stabilizační mechanismus, který není formální institucí EU. Podobně je to s bankovní unií (částečně) a ještě jinak je to s fiskálním kompaktem.

A skutečná moc či autorita nerovná se formální moc. V době, kdy byla Evropská komise lídrem evropské debaty, tedy v osmdesátých a devadesátých letech, žádné zvláštní pravomoci neměla: prostě tak činila, protože měla právě autoritu.

…

Podle článku Claire Gatinoisové v Le Monde už Francie nemiluje „evropský projekt“. Francie chápala EU jako způsob, jak učinit Francii větší. Nyní Francie těžko hledá svoji identitu a prominentní místo uvnitř Evropy. Francouzsko-německý tandem už není, co býval, a Francouzi si příliš často připadají spíše jako oběti evropské politiky. Generace proevropských politiků jako Cohn-Bendit půjde brzy do důchodu a žádná nová není na obzoru.