Euro: Boj o vše

Svědčí o tom i dokument z právního oddělení Evropské centrální banky, který do detailu rozebírá, jakým způsobem lze z eurozóny odejít, případně být vyloučen.

Studie konstatuje (je to opravdu materiál pro právnické fajnšmekry), že to v zásadě nelze, protože evropské smlouvy jsou záměrně konstruovány tak, aby byl integrační proces nezvratný. Na druhou stranu ale jde všechno. Podle vídeňských konvencí o mezinárodních smlouvách lze ze závazku jednostranně vystoupit, pokud se neočekávaným a náhlým způsobem změní situace, okolnosti apod.

Okolnosti se ovšem musejí změnit „neobyčejně“. Od mezinárodních smluv lze například odstoupit, když má nějaká země mimořádné obtíže přizpůsobit se smluvním závazkům apod.

Spíše je ale důležité vědět, že takové analýzy dnes volně obíhají Bruselem, což by bylo ještě donedávna nemyslitelné.

…

Jak se dočteme například v ranní zpravodajské analýze Reuters, strach z rozpadu eurozóny stále stoupá. Náklady na financování dluhu třetí největší ekonomiky stále stoupají a na záchranu Itálie Evropa opravdu prostředky nemá a mít nebude.

Prezident Sarkozy vyzval k dvourychlostní Evropě. Eurozóna bude akcelerovat a expandovat v integraci, zatímco „rozšiřující se“ skupina zemí mimo eurozónu zůstane jen volně připojena. To si všichni „překládají“ tak, že množina zemí eurozóny se bude zmenšovat.

Merkelová vyzvala k tomu, že je třeba „více Evropy“. A navíc pravila: „Je třeba prorazit cestu k nové Evropě. Komunita, která říká, že bez ohledu na to, co se děje ve světě, nikdy nezmění svoje základní pravidla, nemůže přežít.“

Škoda, že takhle kancléřka nemluvila třeba před rokem nebo rokem a půl. Leckdo si myslí, že je už pozdě.

…

Nouriel Roubini představuje čtyři návrhy, jak situaci v eurozóně řešit:

1. Agresivní monetární uvolnění, fiskální stimuly v jádru eurozóny, škrty na periferii

2. Rychlé deflační přizpůsobení a škrty na periferii

3. Transferová unie

4. Částečný rozpad eurozóny

První řešení je možné věcně, ale z pohledu Německa nikoli politicky. Druhé řešení bude trvat a není na něj čas. Třetí by mohlo způsobit bankrot jádra Unie.

…

Martin Wolf píše, že s ekonomickým růstem 1,5 procenta a reálnými úroky 4,5 procenta (italský průměr v předkrizových letech 2000–2007) bude muset Itálie každý rok vytvářet primární fiskální přebytek čtyři procenta (do neurčita), aby udržela úroveň dluhu na 120 procentech HDP. Pokud by chtěla dluh snížit, bude muset vytvářet větší rozpočtové přebytky.

…

Novým hitem, ke kterému se všichni v těchto dnech upínají, jsou (v případě Řecka a Itálie) technické či odborné vlády různých eurokomisařů či centrálních bankéřů. Poté, co selhaly všechny plány předtím, si teď všichni myslí, že je zachrání vlády technokratů, což bude podle všeho jen další omyl v řadě.

…

Financial Times Deutschland upozorňuje, že Rakousko může přijít o svůj rating AAA, kvůli angažmá svých bank v Itálii a ve východní Evropě.