V textu pro včerejší Financial Times píše Wolfgang Münchau o tom, jak jasně a nepokrytě podporuje německá kancléřka Angela Merkelová francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, zatímco na druhé straně se vytváří spojenectví mezi francouzským socialistickým prezidentským kandidátem Françoisem Hollandem a německou SPD.
Nadstandardní vztahy v evropské politice šly přitom dříve napříč politickým spektrem, jako například přátelství a úzká spolupráce mezi Helmutem Kohlem (pravice) a prezidentem Françoisem Mitterrandem (levice).
Münchau je eurofederalista, proto v těchto aliancích vidí možný základ budoucích panevropských stran a postojů, které jsou vítané. Německá SPD totiž nevidí tzv. kompakt – tedy smlouvu o rozpočtové odpovědnosti – pouze jako model francouzsko-německé spolupráce, ale jako projekt evropského pravého středu.
Pokud podle autora existují politické aliance v Evropském parlamentu, není důvod, aby se nezačaly vytvářet jisté spontánní mosty a spojení nad úrovní národních politických arén.
Můžeme dodat, že Münchauova úvaha redukuje evropský projekt jen na francouzsko-německou alianci. Takto se to třeba v Česku a na Slovensku nevnímá, a to zatím ani v zárodku. Slovenská levice, která bude nyní vládnout, a česká levice (ta je v opozici) kompakt podporují, slovenská pravice je ke kompaktu o dost vlažnější, a to nejen proto, že je zcela oslabená a roztříštěná. Slovenskou pravici dnes tvoří dokonce dvě de facto nesystémové a chaotické strany vycházející ze směsice libertariánství a vlezlého populismu (Obyčejní lidé a SaS). Hlavní strana na české pravici, tedy ODS, kompakt nepodporuje, TOP 09 ano – ale ve vládě byla přehlasována.
Svoji roli hraje mimo jiné to, že ODS se sama vyčlenila z hlavního evropského pravicového proudu a na úrovni Evropského parlamentu diskutuje pouze s britskými konzervativci (a zbytkovými obskurními existencemi), zatímco TOP 09 (která kompakt podporuje) je normálně zakotvená ve středním proudu evropské pravice.
I kdyby se v Evropě vymyslelo cokoli pravicového (ve smyslu agendy), pro naši pravicovou ODS bude pořád důležitější, že jakoby technokratický a byrokratický Brusel představuje cosi ve své podstatě levicového, protože Evropská unie je pro ODS umělý, tedy socialistický projekt.
Levice v Česku a na Slovensku je tedy prointegrační, a to v zásadě bez ohledu na věcnou či pravo-levou analýzu dominantních a aktuálních evropských politik. Svoji roli hraje jistě i obava, že z evropského vlaku je možné také vystoupit, vypadnout nebo být vyhozen, což je úvaha, která Francouze a Němce logicky ani ve snu nenapadne (pokud jde o ně samotné).
Kolega Šimečka ve svém ost-blogu upozorňuje, že na Slovensku si ještě donedávna lidé spojovali pravici s prozápadním vývojem a levice vyvolávala obavy z orientace na Východ. Tohle období definitivně končí.
U nás už asi skončilo dávno (dodejme), do EU vstoupila koaliční vláda se sociálnědemokratickým předsedou. Ivan Langer říkával, že Vladimír Špidla je jako Stalin, ale nikdo to moc vážně nebral. Jiří Paroubek nás také na Východ neodvedl, spíše vězel ve svých spletitých kořenech rájovsko-kolotočářského vekslu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
