Byla ruská privatizace promyšleným plánem KGB?

Americká novinářka a historička Anne Applebaumová v americkém prestižním časopise The New York Review of Books publikovala esej, v níž analyzuje, jak se klientelistický či kmotrovský kapitalismus zmocnil Ruska, a reflektuje v této souvislosti několik nedávno publikovaných prací na toto téma. 

V souvislosti s tím, jak se z Ruska kvůli agresi na Ukrajině stalo horké téma, objevují se logicky také úvahy o povaze a „původu“  tamějšího režimu. Je ruský mafiánsko-oligarchicko-státní kapitalismus náhoda, nebo plán? V úvodu autorka píše o tom, že většina z těch, kdo přemýšlejí o Rusku po roce 1991, kopíruje většinou podobný narativ. 

Sovětský svaz podle této teorie skončil v roce 1991, kdy Michail Gorbačov předal pravomoci Borisi Jelcinovi a státy jako Ukrajina se staly samostatnými. Pak přichází příběh reforem počátku devadesátých let. Většinou se má za to, že Západ jim špatně radil, protože do Ruska poslal naivní ekonomy z Harvardu, místo aby přišel třeba s novým Marshallovým plánem.  Někdy na Západě naopak kritizují Rusy, protože si nechtěli nechat poradit, leckdo zdůrazňuje, že Jelcin byl opilec, nakonec i vážně nemocný. A všichni doufají, že jednou se Rusko vzpamatuje a bude se reformovat.

Reformy se daly jistě dělat jinak; ale co když o reformy ve skutečnosti vůbec nikdy nešlo? Co když reformy nikdy nebyly ta nejdůležitější součást celého příběhu? Applebaumová cituje knihu novinářky Chrystie Freelandové, která už v roce 2000 napsala v knize o ruské privatizaci Výprodej století, že zmatený právní řád a rozporuplné regulace nebyly omyl ani vedlejší produkt, ale od začátku záměr. 

Bylo třeba vytvořit takové podmínky, aby od začátku každý porušoval nějaký zákon, a vytvořit atmosféru, kdy každý může být za něco někdy, resp. kdykoli, zatčen. Protichůdné regulace a zákony byly záměrnou formou kontroly.

Další autorka Karen Dawishová jde v nové knize Putinova kleptokracie ještě dál. Tvrdí, že o privatizaci ani kontradikce vlastně nešlo, že se už od konce osmdesátých let jednalo o promyšlený plán KGB a od začátku v něm hrály roli tajné fondy komunistických tajných služeb. Tolik velmi zestručněná Applebaumová a Dawishová. 

Naše poznámka tentokrát nepřímo souvisí s ruskou agresí na Ukrajině, ale týká se České republiky. V rámci staré poučky, že Rusko slouží jako jakási lupa, která nám pomůže pochopit nás samotné, si připomeňme, že i v Česku to v uplynulých desetiletích často vypadalo tak, že na zavření má být občas úplně každý, resp. každý, kdo měl co do činění s privatizací a postprivatizací.

Než to začalo být promlčené a než tomu vlastně učinila definitivní konec Klausova amnestie, zdálo se, že snad každý český oligarcha je vydíratelný. Byl to něčí plán? Asi ne, spíše to byla taková míchanice všeho, jako to podle mého soudu ostatně bylo a je i v Rusku. 

A totéž se týká ulitých komunistických či estébáckých peněz. Ty možná pomohly někomu na začátku devadesátých let, ale na opravdové miliardy se šlo dostat teprve privatizací či ovládnutím bank a tunelováním investičních fondů. 

Takže celkově opět taková směsice plánů a tužeb komunistických rozvědek, plánů elit z podniků zahraničního obchodu, reforem i pseudoreforem, politiky, náhod, historické logiky i přirozeného vývoje. A myslím, že v Rusku to bylo v tomto ohledu v devadesátých letech vlastně podobné. Jiná věc je, co je v Rusku nyní a kam to směřuje.

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.

…

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker představil investiční plán, skrze který se bude v Evropské unii investovat až 315 miliard eur. Počáteční kapitál ovšem bude činit pouhých 21 miliard eur, a to především formou garancí.

Přesně je to tak, že osm miliard eur opravdových peněz poskytne společný evropský rozpočet. Tyto peníze se dávají stranou jako kolaterál pro garance ve výši 16 miliard eur. Evropská investiční banka (EIB) přidá ještě pět miliard eur vlastních garancí.

Pak začne vznikat první rovina pákového efektu. EIB využije těch 21 miliard eur k prodeji dluhopisů za 60 miliard eur. A následně přijdou na řadu projekty se soukromým sektorem, tedy další patro pákování.

Komentátor Financial Times Wolfgang Münchau si vymýšlí abstraktní společný energetický projekt Francie a Španělska za deset miliard eur. EIB poskytne dvě miliardy eur, soukromí investoři zbytek. Když to nevyjde, krvácí EIB jako první.

Potud je vše v pořádku, Münchau je ale skeptický ohledně zájmu soukromých investorů a má pochybnosti ohledně garancí. Investoři prý budou žádat hotovost na dřevo, protože garance jako základ páky se mohou stát třeba předmětem soudních tahanic.

Kromě toho to celé připomíná syntetické strukturované dluhopisy, které stály na počátku finanční krize před rokem 2008, tedy komplikované finanční instrumenty, jež zakrývaly, že aktiva nejsou příliš reálná. Je to pokus udělat z ničeho něco.

Kromě otázky zájmu soukromých investorů Münchau dodává, že celé schéma může Evropské unii přinést 0,8 procenta HDP navíc, což je hezké číslo; ale opravdovou změnu toho, jak si Evropa stojí, lze docílit až tím, že změní politiku Evropské centrální banky a přejde ke kvantitativnímu uvolnění. Zatím to prý spíše vypadá na byrokratický triumf a ekonomickou neudálost.

Také je zajímavá otázka, s jakými zdroji může počítat Česká republika a kam chce peníze investovat. Takže otázka do nové diskuse s ekonomy na iHNed.cz zní: Co o celém projektu soudíte Vy?

…

V úterý jsem psal o konci plynovodu South Stream. Libor Dvořák z Českého rozhlasu upozorňuje, že EU jednání nevzdává. Já jsem spíše optimista. Jednat se může, ale k ničemu to nepovede.

…

Protože to považuji skutečně za vážné, sdílím zde článek Jana Farského o tom, jak se konkrétní lidé z Hospodářského výboru pokoušejí zničit zákon o veřejných zakázkách.