Status quo na Kavkách

Až do roku 2015 si díky včerejšímu jednání Rady ČT pojistil místo ředitele veřejnoprávní televize její dosavadní šéf Jiří Janeček. Ve svém vítězném projektu se prezentoval bezmála jako apoštol přinášející čerstvý vítr do zatuchlých prostor nevětraného molochu. Jeho předchozí volební období a okolnosti okolo volby spíše nasvědčují, že Kavčí Hory čeká šestiletý status quo s možností lehkých potenciálních změn ve stylu mírného pokroku v mezích zákona.

Jiří Janeček nazval kolos, kterému šest let šéfoval, za „dům, ve kterém se konečně začíná rozsvěcet“. Proč až teď, chtělo by se zeptat? Po létech stabilizace slibuje Janeček světlé zítřky. Jeho plán měl ale aspoň od většiny kandidátů – s výjimkou zkušené matadorky Jany Kasalové – reálné kontury. Soustředit se na regionalizaci vysílání. Dokončit specializaci jednotlivých programů, tzn. například vyhnat publicistiku z ČT 1 na ČT 24 a sport z ČT 2 na ČT 4. Přihlédnout k výsledkům auditu, který se dokončuje, a začít propouštět. Zalobbovat pro zrušení zákazu reklamy na obrazovkách, který by měl platit od roku 2012.

Problém ovšem je, že třeba s oním rozhodnutím o konci příjmů z komerčních spotů, spojeným s ukončením přechodu na digitální vysílání, byl manažersky spojený. Nyní horuje pro peníze z reklamy na koprodukci filmů, za zvláštní dramaturgickou politiku ohledně financování české kinematografie byl přitom nezřídka kritizován.

Včerejší volba také opět potvrdila, že sbor radních je prapodivným konglomerátem lidí, jejichž kompetence dohlížet na veřejnoprávní televizi je mnohdy nulová. Dramatik Milan Uhde se ptal Hynka Chudárka na oblíbené umělce, hlasatelka zpráv Dana Makrlíková zase zpochybňovala schopnost jedné z kandidátek řídit tak velký podnik, protože je žena. Podle spekulací, které se objevily v médiích, se radní vzbouřili proti poslancům, kteří je do funkce dosadili, a údajně proti vůli dvou hlavních politických stran dosadili do ředitelského křesla opět Janečka. To z nich ale automaticky kladné hrdiny nedělá.

Zvolili sice nyní jednookého mezi slepými králem. Ale jejich motivy nejsou o nic průhlednější než okolnosti podezřelých telefonátů šéfa zpravodajství Milana Fridricha s Ivanem Langerem a Jaroslavem Tvrdíkem. Dokud se bude o jméno šéfa veřejnoprávní instituce licitovat v zákulisních jednáních, těžko se do konkurzu přihlásí někdo nezávislý s vizí, která bude tu Janečkovu řádově převyšovat.