Účetní triky, které při schvalování státního rozpočtu na příští rok předvedla levice, jsou hrozbou pro budoucnost, a to nejen kvůli růstu státního dluhu. Poslední dobrou zprávou bylo to, že parlament si po tvrdém tlaku vlády odpustil obligátní milionové dárky svým vískám, sportovním klubům či jiným kamarádům a uznal základní parametry rozpočtu a jeho deficit 163 miliard korun.
Poté však došlo na „porcování medvěda“ v rozsahu notně větším a způsobem velmi nebezpečným. Sociálnědemokratičtí poslanci ze sebe snadno shodili závazek vůči vládě (který navíc dokonce podpořili odboráři) a rozhodli se „opravit chyby“ návrhu rozpočtu. Doplnili peníze na sociální služby, což vláda přislíbila učinit i bez změny rozpočtu, ovšem navíc si zcela bezostyšně řekli o volební hlasy zemědělců či státních zaměstnanců tím, že jim zajistili další vypůjčené miliardy.
Vrcholem pokrytectví je však způsob, jakým to učinili – ve své většině totiž sáhli do rozpočtových kapitol, jejichž redukce žádné spory státu nepřinese. Nejsou totiž fakticky „závazné“. Jde o to, že i v případě, kdy rozpočtované peníze třeba na nemocenské či na úroky ze státních obligací jsou v průběhu roku vyčerpány, vláda pochopitelně nesmí přestat splácet tyto závazky. Je tedy zřejmé, že schválené změny rozpočtu v řádu přibližně deseti miliard, které v parlamentu protlačila levice za podpory jednotlivých poslanců, udělají do státní kasy díru větší, než byla plánována.
Tento postup nelze nazvat jinak než jako účetní trik, stejně tak jako oblíbený případ, kdy naši poslanci navrhují „financování výdajů dividendami státních firem“ nebo privatizaci. I když i v minulosti poslanci do mandatorních výdajů zasahovali (třeba do peněz na splátky státního dluhu), snad nikdy to neučinili v takovémto rozsahu a přes jednoznačné odmítnutí ministra financí. Důsledkem těchto triků je další eroze již tak chabého rozpočtového procesu v naší zemi.
Je jistě pravda, že samotných deset miliard vypůjčených navíc naši státní kasu v příštím roce nepotopí, byť zejména dodání peněz státním zaměstnancům patří k nejhorším možným nápadům. Nejen proto, že byl přijat v době, kdy mnoho desítek tisíc lidí v naší zemi přišlo o práci a nad dalšími tato hrozba visí. Vyšší mzdy pro zaměstnance státu v roce 2010 totiž znamenají i trvale vyšší náklady do budoucna. A jsou to zejména vysoké náklady na provoz státní mašinerie, co státní rozpočet neúměrně a zbytečně zatěžuje.
Varovná je však očividná ignorance toho, co nestřídmost státu znamená do budoucna. Nejde jen o vzletné a poněkud abstraktní rčení o zadlužení našich dětí: již od roku 2011 lze očekávat, že místo zhruba stávajících 40 miliard na úroky ze státních půjček zaplatí stát na financování minulých dluhů vždy o 20 až 30 miliard více (což je zhruba tolik, kolik dnes platí ročně na univerzity a vysoké školy dohromady). A může to být i více, pokud finanční trhy nebudou ochotny poskytovat státu levné peníze.
Znamená to, že každý rok poté bude muset stát o takovéto částky buď zvýšit daně, anebo snížit výdaje. Navíc, pokud by náš stát pokračoval ve své historicky ověřené nestřídmosti (deficit státního rozpočtu bez úroků z půjček byl obvykle těsně pod třemi procenty), tak by i za předpokladu příznivého růstu ekonomiky a nízké inflace rostl náš státní dluh každým rokem a teoreticky by se zastavil až na hodnotě zhruba 250 procent HDP, tedy v dnešních cenách k 9000 miliardám korun.
Pochopitelně, mnohem dříve, než by se k tomuto vypočtenému astronomickému číslu v reálném světě dostal (údaje pocházejí z analýzy České bankovní asociace, na které se autor podílel), by nás dostihl osud Maďarska, včetně drastických opatření, která již nyní jeho deficit výrazně snížila.
Další podrobnosti k rozpočtu čtěte v Respektu č. 51, který vychází 14. prosince.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
