Plichta se Štefanem
Ze seznamu „zahnívajících“ evropských nedodělávek si můžou Češi odškrtnout další položku. Nicméně navzdory tomu, že se konečně vylouplo jméno českého kandidáta do Evropské komise, nepříjemný pocit zůstává. Pachuť způsobená tím, že i ve výběru svého zástupce v komisi jakoby Češi pokračovali v tom, co jim šlo letos obzvláště od ruky – v oslabování svého vlivu a pověsti v Evropské unii.
Když totiž dnes před polednem zjevně rozladěný premiér Jan Fischer oznamoval novinářům, že vláda na mimořádné schůzi vybrala dosavadního ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho, stalo se tak doslova na poslední chvíli a půl roku poté, co představilo svého kandidáta třeba Polsko. A stalo se tak poté, co tomuto konečnému – snad – slovu předcházela únavná vichřice, v níž se sice točila všechna možná i nemožná jména, co v ní však naopak chybělo, byla seriózní debata o tom, co by Češi mohli v komisi reprezentovat a kam ji případě skrze svého zástupce směřovat.
A pachuť ještě zesiloval fakt, že se sice na jménu hlavní hráči konečně dohodli, ale po jeho nositeli ani vidu, ani slechu. Ministr Füle na tiskovku po zasedání vlády bez vysvětlení nedorazil a pak dlouho nebral telefon ani nereagoval na textové zprávy. A nedověděli jsme se ani, o jaké křeslo se bude ucházet. Fischer z otázky vycouval s tím, že „vrcholí konkurenční boj mezi jednotlivými zeměmi“ a že by právě teď „nerad vysílal nějaké silné signály“.
To vyvolalo minimálně zdvižená obočí, protože ostatní země vysílají signály jak divé už celé měsíce – třeba zmiňovaní Poláci si pro svého Janusze Lewandowského od začátku otevřeně říkají o některé z ekonomických portfolií či rovnou o křeslo komisaře pro rozpočet. Navíc ani Füleho profil a jeho dosavadní výhradně diplomatická kariéra - na rozdíl od odcházejícího eurokomisaře Vladimíra Špidly (ČSSD) nebo uvažovaného Alexandra Vondry (ODS) – nenapovídá, který obor by mu mohl připadnout.
Že místo výrazné figury do komise vysíláme „kvalifikovaného úředníka“ nakonec potvrzují i reakce, v níž spolu v hodnocení Füleho svorně souhlasí i politici tak názorově různí jako bývalá europoslankyně Jana Bobošíková na jedné straně a zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek na straně druhé. Kontroverzi – snad s výjimkou zelených – tak nevyvolává ani fakt, že tohoto kvalitního úředníka cvičili jako člena KSČ v diplomacii v moskevském MGYMO, byť třeba právě pro Kalouska byla před pěti lety u Pavla Teličky podobná výbava symbolem „ohebné páteře“ a důvod nesouhlasu s jeho nominací. A k úvodnímu povzdechu nad dobrovolným oslabováním vlivu v Unii znova přispěl prezident Klaus, když řekl, že je pro něj „druhořadé“, koho konkrétně Česko do komise vysílá.
Toto vše řečeno ovšem nutně neznamená, že by musel být výběr Štefana Füleho výběrem špatným. Být univerzální osobou, na níž se všichni shodnou, nemusí být nutně na škodu – nakonec stejnou skepsi vyvolal zprvu výběr Jana Fischera pro premiérský „job“, a ukázalo se, že nezaslouženě. Füle navíc nakonec prvotní rozpačitý dojem sám o něco málo napravil, když z ulity vystoupil s vysvětlením, že jeho samotného nominace zaskočila. Respektu pak sdělil, že by se rád v komisi ucházel o místo komisaře pro rozšíření či pro regionální politiku. Uvidíme, jak se mu bude v soutěži o křesla dařit, ale tento plán si zaslouží minimálně bod za to, že je realistický a rozumný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
