Pákistánský jaderný arzenál v ohrožení

Po letech přehlížení toho, jak Tálibán v Pákistánu zabírá stále víc území, se rozhodla pákistánská vláda pro velkou armádní ofenzivu. Stalo se tak poté, co Tálibán porušil příměří i v údolí Svát a postoupil do dalšího okresu jen sto kilometrů od hlavního města Islámábádu. Tím podle expertů začala válka, kterou si vláda nemůže dovolit prohrát.

Hlavní ofenziva probíhá ve Svátu, odkud prchají statisíce uprchlíků. Po týdnu sice vládní vojáci hlásili úspěšný konec protiofenzivy se stovkami zabitých militantů, nelze to ale potvrdit, protože oblast bojů je uzavřena pro novináře i lidi z nevládních organizací. Mladí Pákistánci ze Svátu píšící na internet svá svědectví obvykle hlásí, že boje nekončí. Znalci tamního prostředí také upozorňují, že Tálibán má o okolních horách řadu úkrytů, kam se v případě armádní ofenzivy stahuje a čeká, až nebezpečí pomine. Pak opět proniká do vesnic, města a na hlavní silnice. Tak to úspěšně dělal i jinde.

Obrazy možných scénářů jsou proto zatím laděny spíš v pesimistických tónech. Pákistánský Tálibán má podle odhadů k dispozici 25 tisíc vojáků. To není oproti víc než půlmilionové pákistánské armádě nijak ohromující číslo. Islamisté jsou však silně motivovaní a mají dost času. Navíc armáda byla cvičená k boji proti Indii a ne proti partyzánům. Tálibán také spolupracuje s dalšími militantními organizacemi, které operují po celé zemi včetně velkých měst Karáčí a Láhaur. Organizují bombové útoky, terorizují západně oblečené ženy, vyhrožují sekulárním politikům, majitelům dívčích škol.

Klíčová otázka tedy nyní zní, jestli Tálibán může ovládnout celou zemi. To se ještě nedávno zdálo nepředstavitelné, nyní ovšem o tom mluví řada lidí jako o reálném scénáři. Například Bruce Riedel, bývalý agent CIA a přední americký expert na Pákistán a Afghánistán. Nemusí jít přitom o úplné ovládnutí země, ale třeba nepálský scénář, kde tamní vláda držela jen velká města, zatímco podstatnou část zbytku země ovládali maoisté, kteří tím celou zemi zcela paralyzovali.

Možné jsou ale i další scénáře. Nynější prezident Zardárí je velmi neoblíbený, experti proto upozorňují na riziko dalšího vojenského převratu, tentokrát mladšími důstojníky, kteří již nemají tak dobré kontakty na Američany (hlavně vinou amerického embarga proti Pákistánu v 90.letech kvůli jaderným testům). Zato mají často dobré kontakty na islamisty. Dobré kontakty s Tálibánem mají podle poznatků amerických tajných služeb i lidé pracující v jaderném výzkumu. Američtí experti proto mluví o tom, že al-Káida se právě touto „vnitřní“ cestou může dostat k jaderným materiálům.

Klíčový bude samozřejmě postoj pákistánské veřejnosti. Minulý týden zveřejněný průzkum veřejného mínění provedený ještě před armádní ofenzivou jednou washingtonskou nevládní organizací mezi třemi a půl tisíci Pákistánci přitom nedává úplně optimistický výhled. 77 procent respondentů si sice přeje žít v demokracii, 81% ale míní, že země směřuje špatným směrem. Rovněž 80% lidí podporuje únorovou dohodu vlády s Tálibánem v údolí Svát. Stejně tak osm z deseti respondentů považuje za hlavní problém dnešního Pákistánu ekonomiku, jen desetina terorismus. Současně však 69% účastníků průzkumu říká, že aktivity Tálibánu představují vážný problém. Oproti loňskému roku se také zvýšilo (z 9% na 37%) přesvědčení, že Pákistán by měl spolupracovat s USA na potírání extrémismu.