Konec v nedohlednu

Ve středu se na tom shodla odborná komise a doporučila městu pověsit památní desku na místním hřbitově s nápisem „Obětem postoloprtského masakru z roku 1945“. Smíření je tak na dosah, ale pouze zdánlivě.

Radnice v Postoloprtech se během několika volebních období úspěšně drží hesla „když o tom nemluvíme, neexistuje to“. I přesto se historie města stále vrací jako bumerang. Na jaře v roce 1945 na Lounsko přišla československá armáda s cílem „vyčistit město od nepřátelských živlů“ a zůstalo po ní 763 zavražděných sudetských Němců. Jejich potomci se však pravidelně vrací a žádají radnici o pietní místo, kde by mohli uctít památku obětí. Radnice však dosud všechny jejich návrhy smetla ze stolu. Loni ale ledy začaly tát a zastupitelstvo na žádost německého krajanského sdružení svolalo odbornou komisi z nezávislých historiků, zástupců města i německé strany. Po bouřlivých debatách odborníci ve středu zveřejnili své doporučení: Oběti by měla připomínat pamětní deska na postoloprtském hřbitově s nápisem „Obětem postoloprtského masakru z roku 1945“. Komise také doporučila otevřít ve městě výstavu, která by tragickou poválečnou historii vysvětlovala.

Město se však drží své tradice a i nadále mlčí. Zastupitelstvo se ve středu totiž nevyjádřilo, odmítlo o návrhu jednat během veřejného zasedání a tento bod programu odročilo na tajné zasedání. To by se podle informací radnice mělo konat do 15 dnů. „Ve městě už je vůle, ale zatím chybí odvaha,“ komentoval postoj radnice předseda krajanského sdružení Němců ze Žatce Otokar Löbl. Tajemnice Postoloprt Jana Fišerová Respektu v červnu řekla, že předpokládá, že by zastupitelstvo mohlo návrh přijmout, když na pamětní desce nebude konkrétní pojmenování viníků. Síly jsou ale zatím rozloženy nejasně: Jednoznačně proti jsou dva komunističtí zastupitelé, jiní chtějí návrh podpořit a ostatní se ještě rozhodují.

Ačkoliv souhlas v zastupitelstvu není zaručen, výsledek jednání komise lze už teď jednoznačně považovat za úspěch. „Sešli jsme se třikrát a kompromis jsme hledali velmi obtížně. Navíc jsem v posledních měsících obdržel několik anonymních dopisů od místních lidí, že všechno je lež,“ popisuje atmosféru na severu Čech člen komise a nezávislý historik Michal Pér:„Naše společnost má problém s vyrovnáváním se s minulostí. Lidé často sází na to, že když se o tom nemluví, že to zmizí.“ Odborníci diskutovali nad několika návrhy – někdo chtěl vypsat jména všech zavražděných, jiný by se naopak rád vyhnul citlivým slovům jako masakr nebo již zmíněného přímého pojmenování viníků. Nakonec však česká i německá strana našla kompromis.

Ačkoliv komise dospěla ke společnému závěru, nevypadá to, že by v Postoloprtech byla situace vyřešena. Několik minut po oznámení shody v komisi, už byly na stole opět dva různé návrhy. Německý krajanský spolek rodáků ze Žatce podal další žádost o pamětní desku s pozměněným textem „Německým obětem postoloprtského masakru z roku 1945“. Historikové to považují za nešťastný krok a obávají se, že by po úspěšném kompromisu mohli zástupci města shodit všechny návrhy ze stolu celkem už potřetí.