iPad za všechny prachy

"Je to génius! Je jako Bůh, který ví, co je pro nás nejlepší," jásají omámení zákazníci firmy Mapple, když jim její "generální tvořitel" Steve Mobs z velkoplošné obrazovky ukazuje nový myPhone. Ve středu jsme podobné scény mohli sledovali nikoliv jako epizodu ze seriálu Simpsonovi, ale jako do detailu promyšlené představení, při kterém se firma Apple a její zakladatel Steve Jobs pokusili znovu přeformulovat to, co si představujeme pod pojmem osobní počítač.

Výsledek se jmenuje iPad. Stručně se dá popsat jako zvětšený iPhone; je jen o trochu menší než běžný časopis. Váží 680 gramů a má vydržet až deset hodin provozu bez dobíjení baterie. Můžete na něm brouzdat po internetu, psát maily na virtuání klávesnici, prohlížet si fotografie, přehrávat hudbu, sledovat filmy, číst elektronické knihy, hrát hry. Ovládá se pohyby prstů po dotykové obrazovce a jeho hlavní kouzlo spočívá právě v tom, jak je to jednoduché, rychlé, přehledné a plynulé. Tedy pravý opak nešvarů, které lidi rozčilují na dnešních počítačích.

Surfovat s ním po internetu je naprosto přirozené. Daleko víc než s notebookem nebo s mobilním telefonem. Internet držíte v ruce stejně samozřejmě jako knihu nebo magazín, opakují tvůrci přístroje, který se začne prodávat v březnu, ve všech reklamních spotech. Zatímco při všech předchozích prezentacích lidé od Applu stáli, ve středu předváděli nový technický div v koženém křesílku. Tak by jej podle jejich představ měli používat i zákazníci: doma na gauči, na zadním sedadle auta, ve vlaku, v letadle, v kuchyni u snídaně… Jenže není vůbec jisté, že tyto představy naplní. Ačkoli prezentace byla připravena do posledního detailu, její aktéři se zařízením chvílemi viditelně zápolili: když bylo potřeba k ovládání použít obě ruce a položit přístroj na klín, nepůsobilo to dvakrát přirozeně ani pohodlně. Když pak šéf počítačové korporace předváděl psaní mailu na virtuální klávesnici, šlo mu to docela pomalu a ve větě o šesti slovech udělal překlep. A tak podobně.

Nebezpečně jednoduché utrácení
Přenosné počítače, které se iPadu podobají (říká se jim tablety), se vyrábějí už nejmíň deset let. Až dosud ale byly pro většinu zájemců drahé, nepříliš praktické a moc dobře se neprodávaly. Proč tedy světová média věnují iPadu větší pozornost, než jakou kdy věnovala jakékoli jiné novince ze světa spotřební elektroniky? Protože ho vyrobila firma, která už osobní počítače několikrát revolučně vylepšila. Před čtvrtstoletím přišla s Macintoshem 128, prvním komerčně úspěšným kompjútrem ovládaným myší, s grafickým prostředím tvořeným překrývajícími se okny. Tedy s tím, které - jelikož dosud nikdo nic lepšího nevymyslel - používáme dodnes. (Obrazovka tohoto stolního počítače byla mimochodem o něco menší než je displej iPadu.) Apple je také firma, která po návratu Jobse do vedení v roce 1997 zvýšila svůj podíl na extrémně konkurenčním trhu ze tří na deset procent a obrátila vzhůru nohama hudební průmysl (pomocí iPodu a iTunes) i trh s mobilními telefony (díky iPhone). Teď se tedy čeká, zda úspěch rozšíří do dalších oborů.

Obchod iTunes je v USA vůbec největším prodejcem hudby. A nejen to: pětasedmdesát milionů majitelů telefonů iPhone a kapesních počítačů iPod Touch si již z virtuálního obchodu App Store stáhlo víc než tři miliardy aplikací, které jejich přístrojům přidávají další funkce, užitečné i zábavné. Za mnohé z nich se platí, takže není divu, že už jich programátoři vytvořili víc než 140 tisíc a denně přibývají další. Všechny budou fungovat i na iPadu. Utrácet ve virtuálních obchodech je nebezpečně jednoduché: 125 milionů lidí firmě svěřilo číslo své kreditní karty. Hudba, filmy i software se stahují jediným kliknutím. Je to tak snadné, když účet přijde až na konci měsíce! Tržby utěšeně rostou (za poslední čtvrtletí Apple inkasoval 15,7 miliardy dolarů, nejvíc v celé své historii), takže logicky přišel nápad vyzkoušet stejný obchodní model na knížkách, novinách a časopisech.

Nový virtuální obchod společnosti s jablkem ve znaku se jmenuje iBook. Majitelé iPadů mohou "listovat" nabídkou (zatím) pěti velkých nakladatelů a pak - opět jediným kliknutím - stahovat e-knihy do počítače. Jejich čtení není tak šetrné k očím jako na konkurenční čtečce Amazon Kindle. Displej iPadu vydává ostré světlo a na přímém slunci se leskne. Na druhou stranu je na rozdíl od Kindle barevný, podstatně větší a reaguje na dotyk, takže se v knize dá listovat zažitým pohybem prstu po stránce zleva doprava. V disciplíně knihy je zatím souboj těchto dvou čteček nerozhodný - záleží, která vlastnost je pro čtenáře důležitější.

Pokud jde ale o čtení novin, Apple vyhrává. Aplikace pro čtení New York Times, kterou vydavatelství deníku představilo jako jednu z prvních pro iPad, umožňuje majitelům přenosných počítačů poprvé skutečně pohodlné listování elektronickými novinami srovnatelné s komfortem, jejž čtenářům poskytuje papírové vydání. Nabízí přehledný pohled na celou stránku, na rubriky i na jednotlivé články, někdy jsou v nich místo fotografií zalomena krátká videa či interaktivní grafy, které na barevném dotykovém displeji ožívají a posouvají zážitek ze čtení novin o úroveň výš.

Apple a deset přikázání
Klíč k úspěchu Apple spočívá obvykle v tom, že vezme existující technologie a spojí je v novém výrobku tak, že je nejen zvládne používat každý, ale že to navíc baví i lidi, kteří se o počítače jinak nezajímají. Za zážitek jsou ochotní si připlatit a dál šířit slávu značky, takže se z kusu plastu, skla a drátů stává móda, kulturní fenomén. V Česku dosud nepropukl naplno. Apple má totiž podivnou obchodní politiku, podle níž se jeden dolar rovná jednomu euru. Když se k tomu připočte clo, daně a vysoké přirážky prodejců, jsou u nás počítače s jablkem stále nesmyslně drahé, některé i dvojnásobně ve srovnání se Spojenými státy. Navíc tu ani po devíti letech nefunguje obchod s hudbou iTunes - brání tomu neschopnost Apple a hudebních vydavatelů dohodnout se o podmínkách spolupráce na malém, málo lukrativním trhu. Stejně jako iPhone tedy dorazí do Česka také iPad o něco později a s menší vervou než na západnější trhy.

Představení iPadu předcházel nevídaný zájem médií a množství fám. Mluvilo se o tom, že nový počítač bude ohebný, takže jej půjde stočit do ruličky. Že bude celý průhledný. Nebo že bude na dotyk lidských prstů reagovat nejen jeho obrazovka, ale i celý zadní kryt. Že to zkrátka bude něco úplně nového, co od základů změní způsob, jak žijeme a pracujeme s počítači, že nám snad i vyžehlí, zaleje květiny a poseká trávník. "Naposledy, když bylo kolem nějaké destičky takové pozdvižení, bylo na ní napsaných deset přikázání," napsal při hodnocení technologických novinek obvykle střízlivý deník Wall Street Journal.

Pro natěšené milovníky nejnovějších digitálních technologií je tedy skutečný iPad zklamáním. Nemá nic ohromujícího, chybí mu dokonce i u konkurence běžné věci jako kamera pro videohovory, konektory USB či HDMI pro připojení fotoaparátu či televize a dokonce i GPS čip pro přesnou práci s mapami. Je to zkrátka jen iPhone s velkou obrazovkou. Nic revolučního. To ale neznamená, že se to nebude dobře prodávat. Pokud myšlenky počítačového tabletu nedokáže zpeněžit Apple, nedokáže to asi nikdo.

Při představování nového výrobku akcie Applu mírně oslabovaly - nenaplňovala se bombastická očekávání. Když ale v závěru Jobs ohlásil cenu - 499 dolarů za model s pamětí 16 GB a 829 dolarů za čtyřikrát větší kapacitu a možnost datového připojení přes 3G sítě, cenné papíry se hned vzpamatovaly. Analytici totiž předpovídali cenu podstaně vyšší, kolem tisíce dolarů za základní model. Jenže Apple nepotřebuje vydělávat tolik na prodeji samotného iPadu, počítá s tím, že když se lidé naučí konzumovat z nového zařízení informace a zábavu, zahojí se praávě na prodeji mediálního obsahu.

Není to úplně nová myšlenka. Když v úvodu zmiňovaném dílu Simpsonových přijde Lisa poprosit Steva Mobse, aby jí odpustil 1200 dolarů za 1212 písniček stažených přes iTunes, generální tvořitel odpoví: "Víš Lízo, moc rád bych to udělal. Ale… Většina lidí si myslí, že náš firemní slogan je Myslete jinak. Ve skutečnosti je to ale Peníze nevracíme."