Chyby premiéra Paroubka

Novela silničního zákona platí teprve pár dní a média jsou už plná jejích nemilosrdných kritiků. To se dalo vcelku očekávat. Větší překvapení však bylo, když jejich řady posílil i dosluhující premiér. Zákon je přitom dílem jeho vlády a byl schválen hlasy poslanců ČSSD. Jiří Paroubek se však již pár měsíců po vzniku předpisu tváří, jako by s jeho přijetím neměl nic společného: „Byla to chyba, protože tento zákon je postaven na staré a chybné lidovecké tezi třikrát a dost a je to zákon, který je dosti drastický.“ Zároveň by chtěl změkčit jeho dopady, do doby než se ho podaří opět (pokud možno co nejrychleji) změnit.

Pan premiér nedávno prohlásil, že jeho jedinou významnější chybou, které se ve funkci dopustil, bylo přirovnání volebního výsledku k únorovému převratu. Nyní však přiznává, že pochybil znovu v otázce novely silničního zákona.

Otázka zní, v čem premiérův nově přiznaný přehmat spočívá: Že by selhal jako předseda vlády, který neví, jaké v parlamentu prosazuje zákony? Nebo to ví, ale neumí argumentačně čelit svým oponentům uvnitř kabinetu a navíc pak nedokáže svým spolustraníkům vysvětlit, že norma je zcela špatná a nezaslouží si jejich podporu? To těžko, Paroubek vždy věděl, co dělá.

Proč tedy teď hází špínu na potřebný zákon ve chvíli, kdy platí sotva hodiny?

Nejpravděpodobnější vysvětlení je to, že Paroubek prožívá jakousi permanentní volební kampaň. Z kritických hlasů z médií zavětřil, že by mu řeči o amnestii mohly přinést body (auto má přece skoro každý a skoro každý také jezdí rychle). Navíc ho to nic nestojí: jeho vláda dosluhuje, těžko může vyhlašovat nějaké amnestie.

Pojem amnestie se také dobře hodí k jeho dnešnímu politickému rozpoložení: uvnitř ČSSD je neomezeným mocipánem a stejně by rád rozhodoval ve vládě.

Všichni příznivci policejní přísnosti na silnicích se teď jen mohou modlit, aby zákon rychle zapůsobil a občané si ho oblíbili. Pak zase Paroubek otočí.