Vědci oživili orgány „mrtvých“ prasat. Pokus může vést k přehodnocení definic smrti i ke změnám u transplantací

Říká se, že v životě je jistá jen smrt – ale možná ani tahle stará pravda nebude platit věčně. Vědcům se totiž podařilo částečně oživit tělesné orgány prasat hodinu poté, co zvířata „zemřela“. A jelikož stejný tým provedl před třemi lety podobný pokus s „mrtvým“ prasečím mozkem a i v něm zaznamenal stopy aktivity, nad dosavadním konceptem smrti se vznáší stále více otazníků. Může to znamenat naději pro pacienty, které se lékaři snaží oživit třeba po vážném úraze, ale i změny v dostupnosti orgánů pro transplantace.

V nejnovějším experimentu publikovaném minulý týden v časopise Nature vědci z Yaleské univerzity uspali prasata získaná z farmy místního chovatele a zastavili jim srdce. Po hodině je pak připojili na systém nazvaný OrganEx, díky němuž začala v tělech zvířat cirkulovat krev a koktejl 13 látek, například proti srážlivosti krve či potlačujících imunitní reakci. Některé orgány, například ledviny a játra, pak začaly jevit stopy aktivity: Vznikaly v nich některé důležité bílkoviny, vyskytovaly se stopy metabolismu, geny, které by už neměly fungovat, se probouzely k životu. V srdci se objevily kontrakce, samostatně bít ale nezačalo. Jedno ze zvířat sebou dokonce škubalo, trhané pohyby zřejmě vyvolaly neurony v míše.

V mozku se na rozdíl od předchozího pokusu žádná činnost neprojevila, což ale lze přičíst jednak podání tlumicích látek, jednak tomu, že teplota roztoku, jenž cirkuloval v tělech zvířat, byla pouhých 28 stupňů Celsia. Zmíněný starší výzkum téhož týmu naopak zaznamenal aktivitu (byť ne stopy vědomí) v mozcích, od jejichž „smrti“ nejen uběhly dokonce plné čtyři hodiny, ale které byly navíc vyňaty z prasečích těl a udržovány samostatně v živném roztoku.

„Přiměli jsme buňky, aby dělaly něco, čeho (u skutečně mrtvých zvířat) nejsou schopny,“ řekl Nature člen týmu neurovědec Zvonimir Vrselja. „Je to ohromující,“ podivila se pro týž časopis etička Nita Farahany z Dukeovy univerzity, která se na výzkumu nepodílela.

Podle Vrselji zatím experiment nemá žádný význam pro léčbu lidí, ukazuje ale směr. Část „mrtvých“ prasat v kontrolní skupině vědci připojili na přístroj ECMO známý z boji proti covidu, který zásobuje orgány kyslíkem a odstraňuje oxid uhličitý, část ponechali bez jakéhokoliv zásahu. A žádné ze zvířat kontrolní skupiny zdaleka nejevilo tak přesvědčivé známky života jako ta připojená na přístroj OrganEx. Zdá se tedy, že to, co dnes označujeme za smrt, nemusí být nevratná záležitost – záleží jen na kvalitě lékařské intervence.

Pokud se podaří výsledky zopakovat u jiných zvířat a u člověka, pak to podle Nity Farahany může být stejný průlom, jako když se medicína naučila znovu „nahodit“ již zastavené srdce a připojit pacienta na ventilátor. A v tomto okamžiku se úvahy větví do různých směrů: na jednu stranu tento pokrok teoreticky může vést k resuscitaci lidí, které by současná medicína již prohlásila za mrtvé, a také k lepším metodám uchovávání orgánů pro transplantace. Zároveň se ale lze ptát, jak to bude se souhlasem k věnování orgánů, bude-li veřejnost vědět, že je tu větší naděje na oživení. Každopádně nejnovější výzkum potvrzuje, že smrt je proces spíše než okamžik a že současné definice smrti bude možná třeba přehodnotit.