Scholz v OSN: Invaze na Ukrajině není pokračování studené války, ale Putinův imperialismus

Souboj s ruskou agresivitou neprobíhá jen na ukrajinském bojišti a na domácí frontě, tedy v podobě zajištění dostatku energie a sociálního smíru pro nadcházející zimy. Ač pochopitelně ve stínu utrpení Ukrajinců a energetiky, soupeří se také o globální veřejné mínění. Naprostá většina členů OSN - konkrétně 141 států - ruskou agresi v rezoluci odsoudila, ale tím souboj o “srdce a mysl” neskončil. Rusko například využívá své role hlavního světového vývozce pšenice i dobře cílených dezinformačních kampaní k ovlivňování mínění miliard občanů rozvojových zemí.

Tamní obyvatelé naše pobouření nad ruskou agresí mnohdy nesdílí. Považují válku na Ukrajině za cosi vzdáleného, co se jich příliš nedotýká - ostatně, kolik z nás se opravdu zajímá o konflikty na jiných kontinentech? Případně v něm spatřují další etapu velmocenského souboje Východu se Západem, s nímž nechtějí mít nic společného;  stačilo jim, že se za studené války jejich země mnohdy stávaly zástupným bojištěm střetu USA a Sovětského svazu o sféry vlivu. Chtějí co nejrychlejší klid zbraní, aby nepociťovali druhotné dopady války - v podobě vysokých cen potravin nebo finanční tísně způsobené vysokými cenami dovážených pohonných hmot.

Souboj o světové veřejné mínění se v těchto dnech přenesl do New Yorku – právě na půdu OSN a každoročního zasedání jeho Valného shromáždění. Německý kancléř Olaf Scholz se tu cíleně snaží rozvojový svět oslovit: domluvenou má řadu schůzek se zástupci afrických států včetně těch menších. A především ve svém středečním vystoupení zasadil ruské napadení Ukrajiny do rámce, který oslovuje mimoevropskou veřejnost. Nezdůrazňoval diktátorskou povahu ruského režimu, ale jeho imperialismus.

“Pokud nebudeme náš světový řád společně bránit, rozvíjet, posilovat, tak nám nehrozí chaos, ale svět, v němž budou pravidla utvářet ti, kdo je díky své vojenské, ekonomické, politické moci mohou diktovat. Alternativou ke světu s domluvenými pravidly není anarchie, ale nadvláda silnějších nad slabšími,” řekl Scholz. Ruský vpád na Ukrajinu označil za “čirý imperialismus. A imperialismus není jen zkázou pro Evropu, ale i pro celý globální mírový pořádek, který je protikladem imperialismu a neokolonialismu”.

Kancléř zdůraznil, že podstatné není jen to, aby válka na Ukrajině rychle skončila, ale i to, jak skončí. Protože Putin se svých imperiálních ambicí vzdá pouze tehdy, pokud neuspěje. A stejně jednoznačně reagoval na ruskou propagandu v chudých zemích, když řekl, že “ sankce proti Rusku nezabránily exportu jediného pytle s obilím” do chudých zemí. Bylo to naopak Rusko, kdo bombardoval ukrajinská pole a přístavy, z nichž se sklizeň vyváží.

Kancléř tak mluvil v souladu s tím, co v rozhovoru s Respektem doporučoval Christoph Heusgen, ředitel Mnichovské bezpečnostní konference a dlouhá léta hlavní zahraničně-politický poradce Angely Merkel. “Právě kvůli vědomí celosvětového pohledu (na válku na Ukrajině) bychom měli více poukazovat na to, že tu nejde o pokračování studené války, ale o budoucnost,” říkal. “Budeme žít ve světě, kde se bere ohled na mezinárodní právo a Chartu OSN, nebo půjde o svět, kde platí právo silnějšího?”

Heusgen tehdy navíc doporučil, abychom v Evropě a USA úplně přestali používat pojem “Západ”. Ve veřejném mínění mimoevropských zemí - tedy někdejších kolonií, které mají se západní Evropou a USA jinou historickou zkušenost než postkomunistická Evropa - má tento pojem spoustu negativních konotací. “V čase globalizace se musíme odpoutat od pojmu Západ – a raději říkat, že stojíme při sobě jako společenství zemí, které se řídí mezinárodním právem. To by nám otevřelo mnohé dveře na jiné kontinenty, kde by se v takovém společenství cítili lépe než přihlášením se k Západu," vysvětloval.

Slovo “Westen”, tedy “Západ”, v Scholzově projevu před Valným shromážděním OSN opravdu chybělo. Zato v ruce držel Chartu OSN a mluvil o “We, the peoples” - “my národy” - které tuto Chartu světového řádu pod vlivem hrůzy druhé světové války podepsaly a zavázaly se jí řídit.