Stojíte mi v záběru. Koalice SPOLU zahájila kampaň, v níž nehrají prim voliči, ale sociální sítě

Před hotelem International v Brně stojí auta polepená velkými tvářemi hnutí Spolu. Ve středu s nimi zahájila předvolební trojkoalice složená ze stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09 kampaň na Moravském náměstí a fotky z akce už sbírají lajky na sociálních sítích. Ve čtvrtek, den po zahájení, se odtud lídři koalice rozjíždějí křižovat po celý den jižní Moravu, kde kandidátku vede předseda nejsilnější ze tří stran, Petr Fiala z ODS.

Ráno se spolu s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou (vede kandidátku v Praze) prošel mezi lidmi po brněnském Zelném trhu, pak se rozjeli každý jinam. Markéta  Pekarová Adamová za majiteli čajovny,  Petr Fiala na Výstaviště.

Se svým stranickým kolegou a ředitelem neziskovky Podané ruce Jindřichem Vobořilem, tahounem shánění roušek a respirátorů a testování už od jarní „první vlny“ pandemie, na Výstavišti v testovacím centru řeší, co je podle Vobořila třeba ještě dělat, že mají Podané ruce nachystané očkovací místo, ale z kraje jim nechtějí přidělit žádné vakcíny. A stejně je to na dalších místech: kandidáti Spolu objíždějí podnikatele, školy, organizace, vyslechnou si, jak se jim žije, sdělí, co může jejich program pro jejich typ problému nabídnout, a posunou se zase dál.

Bez publika, bez médií – jen se svým štábem. Každý má dva zaznamenavatele: jeden fotí, druhý natáčí. „Prosím, posuňte se, stojíte v záběru,“ říká žena ze štábu Petra Fialy na Výstavišti, když kameraman a fotograf  natáčejí, jak si Fiala s Vobořilem povídají a jak se předseda ODS nechává otestovat na protilátky proti covidu.

„To je pan Fiala, že?“ nakukuje do hloučku Fialova štábu starší pán. Říká, že je jaderný fyzik a zajímá se, kdy to, co tu vidí natáčet, bude v televizi – jestli už večer ve zprávách. Dozví se, že nikdy – Fialův štáb tu pořizuje záběry pro sociální sítě. „A, tak tomu moc nerozumím. Volil jsem Babiše, ale to už asi nechci. Líbí se mi Piráti, vypadají, že to myslí dobře. Ale teď, jak tu vidím Petra Fialu, možná bych volil jeho, ještě nevím,“ říká. Oslovit předsedu strany se nakonec neosmělí. „Volil bych ho, protože přijel a normálně se tu s námi testuje, to se mi líbí,“ říká pán ještě na odchodu.

Poslanec Zbyněk Stanjura z ODS, lídr kandidátky Spolu v Moravskoslezském kraji,  jede dopoledne do brněnské čtvrti Kohoutovice do Dětského klubu Fontána. Děti se tu učí plavat a korona vyřadila klub z provozu. Stanjura u bazénu poslouchá, jak se majiteli klubu nedařilo dosáhnout na státní kompenzace, ale jak se nakonec vybralo ve sbírce dost peněz, aby klub nezkrachoval, jak hodní rodiče dávali peníze navíc a nenechali si vrátit „neproplavané“ kurzovné. Kameraman pochází kolem dvojice, dělá záběry na tváře, na hladinu vody, na gestikulující ruce.

Petr Fiala mezitím odjíždí na Brněnskou přehradu za ředitelem hotelu Rakovec: povídají si o tom, jak ubytovací zařízení přežilo koronu. Pak jede na zvířecí farmu v Malešovicích a do rybnikářství Pohořelice, v Mikulově si dává v Bistru Drogérka na náměstí oběd se starostou, navštíví firmu s mraženými výrobky Frigonova – tam všude vznikají záběry.

V ty samé chvíle Markéta Pekarová Adamová poslouchá zkušenosti majitelů barber shopu v Brně, prohlíží si Základní školu v Pohořelicích, prochází se se starostou po Miroslavi. A Marian Jurečka, předseda KDU-ČSL a lídr Spolu v Olomouckém kraji, poslouchá v Hodějicích ve firmě FenStar, jak výrobci oken nejdříve přišli v první vlně o odbyt, když jejich odběratel -  Francie - zavřela zemi, a teď by odběr měli, ale zase chybí materiál, z něhož vyrábějí. Tedy plastové granuláty, jejichž nedostatek postihl mnoho výrobců a zemí.

Pozdě odpoledne se oba předsedové a předsedkyně zase sejdou: sraz mají u vinaře Jindřicha Kadrnky v Březí u Mikulova. „Zavolal mi pan poslanec Válek, známe se dlouho, jestli by nemohli přijet a popovídat si,“ říká vinař, „a proč ne. Já volím doprava, rád je tu uvítám.“  Když dorazí, z aut vystupují vždy postupně politik či politička a k nim vždy kameraman a fotograf. A pak také asistent či asistentka, organizátoři cesty. A už to zase jede: posuňte se ze záběru, natáčíme.

Dvojice v hovoru, trojice, jak si připijí, u stolu v rozhovoru s vinařem, u sudů. Dozví se tu, že vinaře postihla korona citelně: odběratelé z gastroprovozů přestali odebírat. Srdečný vinař vypráví svůj příběh: že za celou dobu dosáhl jen na 25 tisíc korun v první vlně, a jak to celé s pomocí dobrých lidí a přátel nějak přežil. „Už se to zase začíná rozbíhat,“ říká pak trojici politiků a oni mají radost s ním.

„Teď jsem byl v Bojanovicích v nahrávacím studiu, dělají i festivaly, zvučí, dělají videa a zaměstnávají až třicet lidí. A za celou dobu dostali od státu jen 60 tisíc,“ vypráví Marian Jurečka, „ta kultura je v háji. Povídali jsme si o tom, co by potřebovali od příští vlády, ať už v souvislosti s covidem nebo dlouhodobě.“

Lidi, které navštíví, kandidátům tipují a domlouvají manažeři a politici z krajů, jako tady šéf  jihomoravské TOP 09 Vlastimil Válek. Tak teď vypadá kampaň, jak ji v Česku začal dělat Andrej Babiš: bez médií, bez svolaných voličů, bez velkého množství lidí  – zásah obstarají fotky a videa.

„Velké akce v kampani, to už vyšlo z módy,“ říká Markéta Pekarová Adamová. Na léto sice plánují po krajích promítání v letních kinech, kde politici Spolu promluví s voliči, a nejostřejší kampaň pak bude v září - ale jinak to hlavní obstarávají rozhovory kandidátů s jednotlivci a najatí lidé s fotoaparáty a kamerami.

„Ale tihle podnikatelé nebo ředitel školy, to jsou přece taky občané,“ říká Adamová Pekarová, „a když jdu po obci se starostou, potkávám taky spoustu lidí, jako dnes v Miroslavi.“

„A když se se potkáváte s lidmi, kteří jsou často opinion leadři, třeba zaměstnavatel, který zaměstnává stovky lidí, ti jim pak mohou předat svou zkušenost, když je navštívíme. Nebo starosta, ten taky mluví se spoustou lidí,“ dodává Marian Jurečka, když si s vinařem Kadrnkou popovídá o tom, na jakém kdo z nich kdy jezdil traktoru nebo kombajnu. „A víte, co se jen tady za ty čtyři a půl měsíce do voleb otočí lidí?“ rozhlíží se Jurečka po vinařství. „A třeba jim pan Kadrnka řekne: byli tady, poznal jsem je, a byli úplně normální. A to stačí.“