Bellingcat a Respekt: Za výbuchem ve Vrběticích je šest členů ruského komanda včetně jeho velitele

Česká vláda v sobotu oznámila, že za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích v říjnu 2014, při němž zahynuli dva čeští občané Vratislav Havránek a Luděk Petřík, stáli dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin. Investigativní skupina Bellingcat ve spolupráci s Respektem nyní přináší nová zjištění, jak operace probíhala: byla masivnější, než se dosud vědělo, účastnilo se jí nejméně šest agentů GRU z komanda 29155, jehož členové mimo území Ruské federace provádějí násilné akce.

Na akci totiž osobně dohlížel velitel jednotky Andrej V. Averjanov, který v době jejího konání v utajení odjel do střední Evropy a do Moskvy se vrátil jen několik hodin po výbuchu ve Vrběticích. V současné době se ví jen o dvou akcích, kterých se Averjanov mimo Rusko takto účastnil, což vzhledem k jeho vysokému postavení v GRU naznačuje, že musely být pro ruskou vládu důležité. Jednou z nich jsou právě Vrbětice. Jak ukazuje analýza jeho komunikace, Averjanov má přímé spojení na vedení GRU a vládnoucí administrativu.

Rakousko i Švýcarsko

K akci ve Vrběticích mělo zřejmě dojít o něco dříve, ale z dosud nejasných důvodů byla odložena zhruba o týden. Z dostupných informací vyplývá, že někteří členové komanda 29155 přicestovali v průběhu roku 2014 do Česka přes sousední země a také z přípravné mise ve Švýcarsku. První dva členové jednotky přijeli odděleně již na začátku roku 2014. Nejdříve přiletěl 26. ledna 2014 do Prahy Sergej Fedotov, kterého v minulosti Bellingcat, The Insider a Respekt identifikovaly pod pravým jménem jako Denis Vjačeslavovič Sergejev. Jde o třetího útočníka na dvojitého agenta Sergeje Skripala v britském Salisbury v roce 2018 (GRU se ho zde pokusila neúspěšně zabít nervově paralytickou látkou novičok).

Sergejev se z Prahy do Moskvy vrátil o týden později, 2. února 2014. Dva týdny po něm do Prahy přijel další člen jednotky 29155 Jegor Gordienko (cestoval pod krytím jako Georgij Gorškov), který zde zůstal týden a zemi opustil 24. února 2014. Byli to právě Sergejev a Gordienko, kteří o rok později společně odjeli do Bulharska - v době, kdy zde onemocněl příznaky připomínajícími otravu významný bulharský obchodník se zbraněmi Emilian Gebrev. Později vyšlo najevo, že se ho GRU pokusila otrávit.

Nebylo to poprvé, kdy spolu Sergejev a Gordienko společně cestovali. V září 2014 oba agenti odletěli z Moskvy do Ženevy, zapsali se v hotelu Nash Airport Hotel a druhý den ráno si pronajali BMW 116i od autopůjčovny Sixt. Vrátili ho o pět dní později s 545 najetými kilometry. V minulosti byl Sergejevův telefon lokalizován v horské oblasti Chamonix, kde - jak  popsala francouzská média - lokalizovaly západní zpravodajské služby logistickou základnu jednotky 29155.

Během operace Vrbětice pak velitel jednotky Averjanov používal fiktivní pas vystavený na jméno Andrey Overyanov. Do Evropy se dostal letem ruské společnosti Aeroflot, přistál ve Vídni 13. října 2014. Dva dny předtím přiletěl do Rakouska jiný člen jednotky Nikolaj Ježov. Rovněž on cestoval pod fiktivním jménem – a ve stejné době jako Ježov odletěli z Ruska do Evropy agenti Čepiga s Miškinem, kteří přistáli v Praze. (Zároveň se v té době do Evropy přesunuli ještě další dva členové jednotky 29155, kteří letěli pod pravými jmény Alexej Kapinos a Jevgenij Kalinin).

Při hraniční kontrole na ruzyňském letišti se Čepiga s Miškinem vykázali fiktivními pasy na jméno Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, jako povolání v nich měli uvedeno prodejce sportovní výživy. Stejnou profesi uvedli v ruské televizi Russia Today o čtyři roky později, kdy Britové odhalili jejich identitu po útoku na Sergeje Skripala a oni vystoupili s vysvětlením, že do Salisbury jeli nikoliv vraždit, ale obdivovat místní katedrálu.

Údaje o letenkách ukazují, že Čepiga s Miškinem měli v případě letu do Česka otevřené zpáteční datum letu. Během krátkého pobytu v Praze Čepiga zveřejnil na své tehdy fungující sociální síti fotografii z centra Prahy. V době, kdy se s Miškinem přesunuli na Moravu blíže vrbětickému skladu a bydleli v Ostravě v hotelu Corrado, si člen jednotky 29155 Nikolaj Ježov pronajal v Rakousku auto.

Hypotézou je, že Ježov Averjanova půjčeným vozem vyzvedl ve Vídni a oba odjeli do Ostravy, kde se sešli s Čepigou a Miškinem, aby jim pomohli s přípravou celé akce (Averjanov měl v té době vypnutý svůj mobilní telefon, znovu ho zapnul až 16. října odpoledne, tedy po výbuchu ve Vrběticích).

Dva sklady, dva výbuchy

Jak zjistila během vyšetřování česká policie, veřejně deklarovaným cílem Čepigy s Miškinem byla návštěva muničního skladu ve Vrběticích, kam se dopředu objednali jako obchodníci se zbraněmi (použili fiktivní pasy na jména Tabarov a Popa). Každý, kdo chtěl muniční areál z obchodních důvodů navštívit, musel jeho správcům předem poslat e-mail se žádostí, v jakém časovém rozmezí chce přijít; v případě cizinců musel dodat i kopie pasů.

Čepiga s Miškinem se do Vrbětic objednali e-mailem, který byl podle policejní expertizy zbaven všech metadat. To znemožňuje určit, odkud přesně byl odeslán. Povolení ke vstupu do Vrbětic jim provozovatel vydal na období od 13. do 17. října. K výbuchu v muničním skladu č. 16 došlo 16. října v 9:25. Policie zatím nemá přímý důkaz, že do areálu oba muži fyzicky skutečně vstoupili, ale považuje tuto hypotézou za vysoce reálnou.

V době, kdy Vrbětice explodovaly, nastupovali již Čepiga s Miškinem ve Vídni do letu společnosti Aeroflot do Moskvy. Letadlo odstartovalo dopoledne v 10:05. Velitel jednotky Averjanov a Ježov se týž den vrátili také do Vídně; Averjanov odletěl zpět do Moskvy večerním letem ve 22.46. V době, kdy se měli Čepiga s Miškinem ve Vrběticích nacházet, se tu podle policie vyskladňovaly zbraně, které měl nakoupit významný bulharský obchodník se zbraněmi. Část areálu si dlouhodobě od státního podniku Vojenský technický ústav pronajímá společnost Imex Group.

Detektivové pracují s tím, že mělo jít o již zmiňovaného bulharského obchodníka Emiliana Gebreva a že zbraně mohly mířit na Ukrajinu nebo do Sýrie k silám, které zde ve válečných konfliktech stály proti Rusku. Kdyby to tak bylo a zbraně byly znehodnocené s pomocí výbušného zařízení umístěného do zásilky, což měl být důvod příjezdu Čepigy a Miškina do Česka, poškodilo by to Gebrevovu pověst byznysmena u jeho partnerů, zároveň by došlo k znehodnocení munice.

Podle policie a státního zastupitelství mělo k výbuchu dojít až mimo české území. Bomba měla být nastražena ve dvou muničních skladech a oba měly být vyskladněny v říjnu; druhý přitom vybuchl až v prosinci, z čehož  vyšetřovatelé odvozují, že spínač byl u obou nastaven až na toto datum, kdy již zboží nemělo být již ve Vrběticích. Pokud tato hypotéza platí, pak explodovalo výbušné zařízení v prvním skladu předčasně z dosud nejasného důvodu. Klíčový důkaz – odpalovací zařízení – se nicméně v totálně poničeném areálu nepodařilo nikdy dohledat.

Poté, co česká vláda případ zveřejnila, vydala Gebrevova obchodní společnost EMCO prohlášení, že ke konci roku 2014 z Česka žádnou munici neodebírala a během výbuchu tedy nebyla žádná munice pro ni určená zničena. Čeští vyšetřovatelé však trvají na svém. „Věřil bych důkazům, které máme zajištěné my,“ řekl v pondělí na tiskové konferenci na Úřadu vlády Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Schopnost českých bezpečnostních složek rozplést složitý případ  – kromě policie se na věci podílela také kontrarozvědka BIS – vyzdvihl bývalý ředitel britské rozvědky MI6 John Sawers.

„Nemělo by být překvapením, že ruské tajné služby působí po celé Evropě a myslím, že Češi si to poskládali dohromady velice dobře. Celé to nese rukopis ruské zpravodajské operace a myslím, že Češi mají ty dva lidi, kteří se pokusili zavraždit (dvojitého agenta) Sergeje Skripala v Salisbury. Myslím, že proti nim mají pádné důkazy,“ řekl. Podle něj evropské státy vědí odhadem o pouhé desetině „agresivních“ aktivit ruských tajných služeb na svém území.