Smrt dospěláka

„Kdo z vás umí čurat do dálky?“ ptá se z pódia rapper Gipsy a ruce malých chlapců letí hromadně nahoru. Uchechtávají se i jejich rodiče. Už ze samé otázky je zřejmé, že zpěvák nevystupuje před obvyklým publikem. On sám i kapela jsou vymódění v divadelních kostýmech s čepicemi, jejichž molitanové ostny mají připomínat natupírovaná punková číra. Na pohled by se mohlo zdát, že se tu pár statistů zkouší vozit po rokenrolové rebelii, ovšem první tóny znějící z pódia kulturáku ve středočeské obci Bzová obavy zarytého skeptika spolehlivě rozptýlí.

V souboru Kašpárek v rohlíku se sešli zkušení hudebníci z různých alternativních kapel a je zřejmé, že ze svých nároků nechtějí mnoho slevit ani v představení pro úplně malé děti. Nepodceňují jejich vkus ani inteligenci. Kašpárek měl být původně jen sezonním představením Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, ale nakonec slavil takový úspěch, že se dočkal samostatné koncertní verze, která zpestřuje i programy velkých letních festivalů a v těchto dnech mu vychází už třetí dlouhohrající deska Ten Halywůd.

Kapela, v jejíž sestavě se střídají zpěváci z Tata Bojs, Vypsané fixy, Gipsy.cz nebo Sta zvířat, hraje překvapivě nahlas. Míchá vlastní písně s předělávkami The Clash nebo Offspring a po pěti letech existence se z ní stal nepřehlédnutelný fenomén nové české písně pro nejmenší, v němž už nejsou zdaleka osamocení. Na dětské uši dnes cílí stále více alternativců. Ukázkou budiž katalog brněnské firmy Indies Scope, kde v kategorii dětská hudba jen za loňský rok najdeme nová alba písničkářů Slávka Janouška, Karolíny Kamberské, folkové skupiny Hm…, kompilaci Bongo BomBarďák nebo druhé vydání čtrnáct let staré desky Dítkám od dámské kapely Zuby Nehty. A do nového žánru míří další hudebníci – například skupina Jablkoň na své desce k divadelní pohádce Království.

Přetlak je daný nejenom tím, že tato země zažila v letech 2000–2008 výrazný baby boom a z mnoha muzikantů se stali rodiče. Česko do velké míry začíná kopírovat silný západní trend, který ukazuje, že dnešní dospělí mají na hudbu, jíž jsou vystaveny jejich děti, jiné nároky než předešlé generace. Nezajímá je už tolik vzdělávací nebo výchovný rozměr: chtějí si především všechno užít stejnou měrou jako jejich ratolesti.