Vladimir Putin: „Trump je náš!“ 

Nevíme, jak vysoko skákal radostí za zdmi Kremlu Vladimir Putin, když Donald Trump před kamerami ponižoval ukrajinského prezidenta a vyhazoval ho z Bílého domu. Na veřejnosti se kouše do rtů, zapíná si tmavý oblek a opatrně Američany chválí. „Naši současní partneři projevují pragmatismus, realistický pohled – a upouštějí od takzvaných pravidel, mesiášství a ideologických klišé svých předchůdců,“ říká například. Takové poznámky jsou součástí jeho strategické opatrnosti: nechce svůj úspěch ohrozit příliš hlasitým jásáním. Je totiž na dosah vítězství – a to zcela nečekaně.

Před americkými volbami v listopadu 2024 vypadala situace následovně: Putin už v agresivní válce proti Ukrajině použil téměř vše – milionovou ruskou armádu, statisíce životů padlých nebo zmrzačených vojáků, téměř polovinu ruského státního rozpočtu a téměř všechny finanční rezervy nashromážděné za léta své vlády. Navzdory tomu byla jeho armáda schopna během tří let rozsáhlé pozemní války dobýt pouze část Donbasu na východě Ukrajiny. 

Putin zničil civilní ekonomiku své země a nahradil ji zranitelnou válečnou ekonomikou na steroidech. Přivedl Rusko k bezpodmínečné závislosti na Číně a k dvouciferné inflaci, která ožebračila široké vrstvy obyvatelstva. A coby pachatel hledaný Mezinárodním trestním soudem se musel vzdát mnoha zahraničních cest. Kdyby prezidentské volby vyhráli američtí demokraté, Putinovo vítězství by bylo hodně vzdálenou vyhlídkou. Nyní však ruského vládce zachraňuje Donald Trump. 

Dělá naši práci

Historický obrat ve Washingtonu boří dosavadní mezinárodní systém. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov je potěšen, že USA coby „hlavní dodavatel“ zastavily veškerou pomoc Ukrajině. Pochválil tento krok jako „nejlepší příspěvek k míru“. Putinovy hlásné trouby v televizi jásají. „Trump je náš!“ nebo „Rok 2025 bude rokem vítězství“ – zní z přísně regulovaných státních médií.

V Moskvě už v těchto dnech probíhají oslavy. Před branami do centra města stojí Muzeum vítězství postavené z bílé žuly a mramoru na památku Velké vlastenecké války, jak Rusové nazývají svůj boj proti fašismu. Je právě státní svátek, Den obránců vlasti. Pod kopulí velké slavnostní haly před transparentem „Věčná sláva vítěznému lidu“ pochoduje čestná stráž. 

Rozsáhlým parkem obklopujícím budovu se procházejí moskevské rodiny. Kolem fontán, bronzových pomníků hrdinů, věčného ohně, trávníku s květinami vysázenými do číslice 1945 a obelisku měřícího 141,8 metru – tedy 10 centimetrů za každý den války. Před ním je bronzová postava, která kopím zabíjí draka. Děti obdivují rozstřílené německé tanky z druhé světové války a mohou se projet v zeleně natřených minitancích s motory ze sekaček na trávu. Učitelky provádějí své třídy Muzeem vítězství až před repliku zničeného berlínského Říšského sněmu. Z reproduktorů po celém areálu se ozývá: „Dokážeme to znovu!“

V Muzeu vítězství je právě k vidění výstava, která se k tomu dokonale hodí: 80 let Jalty. V únoru 1945 se v přímořském letovisku na Krymu sešli Putinův předchůdce Josef Stalin, britský premiér Winston Churchill a americký prezident Franklin D. Roosevelt, aby jednali o novém rozdělení Evropy a Německa po Hitlerově vyhlazovací válce. K vidění jsou bronzové busty „velké trojky“, Stalinova uniforma i boty a také pamětní desky, které pějí chválu na to, jak si tehdy Sovětský svaz ukrojil polovinu Evropy.