Nové počasí

Nejméně od loňského podzimu probíhá především v USA a Indii diskuse o tom, zda extrémní počasí minulých let není ve skutečnosti novou klimatickou normou. Za poslední rok Amerika zažila velké sucho, bouři Sandy, která do ulic New Yorku nahnala skoro čtyři metry vody, jeden z nejchladnějších počátků jara za desítky let, vzápětí rekordní teplý květen, hned nato dvě ničivá tornáda a řadu menších lapálií.

Klimatická bilance Indie je mnohem děsivější. Intenzivní monzun vyhnal vloni z domovů devět milionů lidí; to je, jako kdyby se celá Česká republika dala na útěk před velkou vodou. Letošní květnové povodně si pak vyžádaly nejméně tisíc potvrzených obětí a možná i životy až pěti tisíc nezvěstných. Podle statistik zahyne v Indii ročně v důsledku záplav 1850 lidí. Nebezpečnými se staly zejména svahy Himálaje, pohoří, které zachycuje srážky přicházející z jihu; a těch je více než dříve.

Častěji se tak objevuje jev, jejž známe i z Krkonoš či Beskyd – kdy máme pocit, ne že prší, ale že někdo obrátil konev vody. Na šikmých svazích hor se příval nestihne vsáknout a výsledkem jsou sesuvy. Podobně jako všude na severní polokouli má indický povodňový problém dvě dimenze – povodně jsou častější a o 10–30 procent větší. Za tento nárůst může jak teplejší klima, tak i zastavění půdy, do níž se vsákne méně vody.

Střed severoamerického kontinentu a indický subkontinent jsou citlivější ke klimatické změně než většina dalších oblastí severní polokoule. Leží v klimaticky kontrastním prostředí mezi teplými vodami oceánu na jihu (v případě Ameriky jde o Mexický záliv) a arktickými oblastmi na severu, projevuje se i vliv hor. Spojené státy a Indii proto můžeme považovat za jakýsi systém předběžného varování před globální proměnou klimatu. To, co se zde odehrává, nejsou vzdálené kuriozity, ale spíš proces klimatické proměny světa a vytváření „nového počasí“, který už zasahuje i Evropu.

V Česku je zatím posledním letošním výstřelkem sucho, které ještě není katastrofální, přesto na něm cosi překvapuje: před měsícem pršelo tak silně, že by půda měla být mnohem vlhčí, než je. Nejen indická, ale také česká krajina zřejmě kvůli zástavbě, udusané půdě a dalším změnám zachycuje méně vody. Velká část toho, co spadne, ihned odteče.

Na základě historických údajů víme, že existují období, kdy povodně přicházejí ve shlucích. I podle velmi konzervativního odhadu Česká republika zažije během 20 let další velkou záplavu. Jenže když se podíváme na klimatické extrémy celé severní polokoule, zjistíme, že v některých oblastech se teď uplatňuje kratší, zhruba desetiletý, a jinde dokonce už jen čtyřletý klimatický cyklus. Kdybych tedy chtěl hrát „na jistotu“, snažil bych se vybudovat českou protipovodňovou ochranu do čtyř let.

Netýká se to jen Česka. Na severní polokouli, kde se odehrává většina globálních klimatických změn, podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru poslední dvě desetiletí vytrvale roste index extremity. Nebezpečných such, silných větrů, sněhových kalamit a povodní přibývá a pojistné se bude zvyšovat. Státy a obce by si měly odkládat čím dál více peněz na nečekané výdaje.