Kdo ovládá minulost

Na jedné straně stojí Václav Havel nebo Stanislav Penc, na straně druhé Alexandr Vondra nebo Jiří Křižan. Je to symbolické – hlavní aktéři převratné petice Několik vět se dvacet let po pádu režimu podepsali pod dvě jiné výzvy, které jdou ostře proti sobě a přou se o to, jak vykládat naši totalitní minulost. V centru sporu stojí Ústav pro studium totalitních režimů, resp. jeho ředitel Pavel Žáček. A především otázka, zda a nakolik jsme za těch dvacet let pokročili v porozumění tomu, jací jsme byli a proč jsme byli právě takoví.

Agent Gogh
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) provázely spory už dlouho před jeho vznikem v únoru minulého roku. Myšlenka na zřízení speciálního pracoviště, které bude shromažďovat, publikovat a zkoumat dokumenty tajných služeb minulého režimu, vytvořila ostré dělicí čáry mezi politiky, historiky i komentátory. Ke konkrétním argumentům obou stran se ještě dostaneme.

Před několika dny rozvířila novou vlnu diskusí publikace Občanské fórum, den první, kterou ÚSTR anoncoval s tím, že přináší i nový zásadní objev: o vzniku OF informoval StB přímý účastník jeho ustavující schůzky, agent Gogh. Ten je v publikaci identifikován jako bývalý disident, přítel Václava Havla, výtvarník Joska Skalník.

To na první pohled jako senzační odhalení vypadá: Skalník byl v osmdesátých letech proslulý především činností v pololegálním vydavatelství Jazzová sekce a v samizdatové Revolver Revue a odseděl si i několik měsíců ve vězení. Právě v jeho ateliéru přebýval Václav Havel, když na konci roku ’89 jednal o podobě nové vlády, a Skalník poté pracoval i v Havlově prezidentské kanceláři.

Publikace Žáčkova ústavu přináší záznam hlášení, v němž plukovník StB informuje svého šéfa generála Lorence o „poznatcích získaných prostřednictvím TS Gogh“ o činnosti OF. Hlášení ale nedoprovází žádný Skalníkem psaný či podepsaný dokument. A Skalník sám tvrdí, že žádné takové hlášení nepodal. Spor o „agenta Gogha“ rozpoutal petiční přestřelku.

Petiční zmatení
Petice Stanislava Pence, kterou podepsal i Václav Havel, vyčítá řediteli ÚSTR, že autoři jeho publikace nepožádali Josku Skalníka o vyjádření, a že tedy vycházejí pouze z materiálů StB. „Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit,“ píše se v petici a její signatáři požadují okamžité odvolání Pavla Žáčka s tím, že je to už několikáté jeho manažerské selhání. „Nejde o spor, zda Skalník byl, či nebyl na seznamech spolupracovníků, ani o to, zda a co případně StB sdělil. Jde o způsob, jakým s touto informací ústav pracoval,“ vysvětluje Penc.

„Podle mých informací není jasné, zda všichni věděli, co opravdu podepisují,“ reagoval na petici Pavel Žáček. Mluví přitom o „půlnoční, alkoholem prosáklé verzi z Rock Café“, či o tom, že lidé podepisovali text, v němž chyběl odstavec požadující jeho odvolání. Svědci událostí nic takového nepotvrzují. Nicméně Žáček Pencovu petici považuje za osobní útok a za snahu cenzurovat zveřejňování historických dokumentů.

Ředitele pak podpořila Křižanova „protipetice“, v níž je možno číst, že signatáři vyslovují ústavu plnou podporu a „neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů“ považují za „nebezpečné a trestuhodné“.

Celý článek najdete v Respektu 49/09.