Pět nepravd Marcela Chládka

Politika je těžká profese. Musíte v ní neustále přesvědčovat veřejnost o své pravdě. Takže se dá pochopit, že si za tím účelem politik realitu poněkud upravuje. Musí to ale mít únosné meze. Pokud si politik začne vymýšlet bezostyšně, máme mu dát jasně najevo, že o tom víme a je to nepřijatelné.

V krystalicky čisté podobě to předvedl toto pondělí ministr školství Marcel Chládek v pořadu 20 minut Radiožurnálu. Tady je výčet jeho zavádějících a nepravdivých výroků v prvních pěti minutách pořadu.

1. Máme příliš mnoho studentů, kteří navštěvují školy, které jsou ukončené maturitou. Není možné si myslet, že celý populační ročník bude mít maturitu.

Také si to nejspíš nikdo nemyslí a dlouhodobý vývoj ukazuje, že ani nic podobného nehrozí. V tuto chvíli v populačním ročníku maturuje necelých 70 % studentů. To je číslo v Evropě obvyklé. Další část se, často neúspěšně, snaží dodělat si maturitu později ve snaze získat lepší zaměstnání. Jinak jsme dlouhodobě patřili ke státům s nízkým podílem maturantů a pořád platí, že jsme po Německu druhým státem s nejvyšším podílem vyučených. U nás je to dlouhodobě třetina středoškoláků.

2. Co se týče všeobecného vzdělání, tak od toho odstupují i všechny státy Evropské unie.

Ať to ministr doloží, protože to zní jako čistokrevný výmysl, jak lze doložit z pravidelných zpráv OECD Education at a Glance. Evropa řeší, jak zvýšit uplatnitelnost absolventů na trhu práce a jak vychovávat k demokratickému chování a předcházet extrémismu. Jedno i druhé je v přímém rozporu s „odstoupením od všeobecného vzdělání“. 

3. …znovu se musíme vrátit k debatě, co to vůbec všeobecné vzdělání je, protože mnozí si to zaměňují za flexibilitu na trhu práce. Já si nemyslím, že všeobecné vzdělání je o flexibilitě…

Podivuhodná věta. Všechna dostupná data říkají opak. V České republice míra všeobecného vzdělání, pokud do něj samozřejmě započítáváme i matematiku a fyziku, nejspolehlivěji chrání před nezaměstnaností. Statistika je jasná. Nejvíce nezaměstnaných je mezi vyučenými, nejméně mezi vysokoškoláky. Čím vyšší míra všeobecných kompetencí, tím větší šance na zaměstnání. Důvodem je právě ona schopnost přizpůsobit se požadavkům zaměstnavatele.

4. …pokud budeme zvyšovat procento všeobecně vzdělávacích předmětů, budeme muset to brát na úkor odborných předmětů. A tato debata samozřejmě teď rezonuje, zaznívá, já si myslím, že ten člověk na odborné škole musí být především připraven na odbornost. Na tu, na kterou se připravuje, a musí být odborníkem ve svém oboru. 

Toto není lež, jen omyl či neporozumění.  Odborník ve svém oboru bez všeobecné složky vzdělání je dnes k ničemu. Odborník, který neumí alespoň základy cizího jazyka a není schopen napsat srozumitelný text v češtině, který neumí prezentovat a obhájit svůj názor, je zaměstnavateli k ničemu. Dnes i lepší pokrývač potřebuje cizí jazyk, protože jezdí na školení do Německa.

5. Otázka moderátorky: A vy tedy nesouhlasíte s těmi závěry zprávy OECD, že u nás je tedy nedostatek nabídky všeobecně vzdělávacích programů? 

Marcel Chládek odpovídá: Tak já jsem tuhle tu zprávu, tuhle tu větu, co mi říkáte, od vás slyším poprvé, to jsem nikdy neviděl. A když se podívám na tu naši nabídku, tak musím konstatovat, že dnes máme naplněnost středních škol, pokud se bavíme o středních školách, tak máme naplněnost 59 %. 

Typický příklad manipulace s fakty. Za prvé, pokud tu větu Chládek opravdu slyšel poprvé, nemá na postu ministra co dělat. Na tento fakt nás OECD upozorňuje opakovaně.  Zbytek věty je čistě manipulativní, protože malá naplněnost středních škol prakticky nijak nesouvisí se všeobecně vzdělávacími programy. Ty naopak mají většinou přebytek zájemců. Dlouholetý problém s naplněností mají právě odborně zaměřené školy včetně těch technických. Ostatně právě proto se snaží ministr i zástupci průmyslu pro technické školství tak horovat.

Aby bylo jasno. Nemluvíme tentokrát o tom, zda máme mít více techniků a učňů, či nikoli. Na to můžeme mít různé názory. Marcel Chládek se během prvních dvou let ve funkci změnil v čistokrevného lobbyistu průmyslníků. Jeho přesvědčení, že maturantů a vysokoškoláků je moc a více dětí má jít do učení, je zjevné a nezastírané. Ne, že by to u ministra školství bylo v pořádku, ale aspoň je to srozumitelné. Nepřijatelné je přistoupit na to, že slova a fakta nemají váhu a v prosazování svého záměru může politik používat jakékoli prostředky. Nedovolme, aby se výmysly, nepravdy a nesmysly neustálým opakování staly čímsi „skoro jako pravda“.