Rakouští muži mají nejraději populisty

Tentokrát do (po)volebního eintopfu přimícháme trochu Rakouska. V zemi našich jižních sousedů se v neděli konaly volby, které zůstaly naprosto ve stínu těch německých. Rakousko si přitom zaslouží pozornost nejen tím, že se mu daří prakticky stejně výborně jako sousednímu Německu. Pozoruhodné je, že se to děje navzdory spoustě korupčních případů a politikům, o kterých Rakušané skoro nic dobrého neřeknou.

Ve volbách zvítězili sociální demokraté před lidovci - a přes historicky nejhorší výsledky budou tyto strany také pokračovat ve společné vládě velké koalice. Nejvíce nových hlasů naopak získal charismatický showman a populista Hans-Christian Strache a jeho Strana svobodných (FPÖ) - někdejší působiště zesnulého Jörga Haidera.

Svobodní letos svou euroskeptickou a proticizineckou kampaň zarámovala heslem „V první řadě Rakousko“. A zajímavé je, že tuto netolerantní partaj volí Rakušané - a nikoli Rakušanky. Jak ukazuje následující graf, tak Svobodní získali 29 procent hlasů od rakouských mužů, což je nejvíc ze všech stran, ale jen 16 procent ženských hlasů.

Druhá dvojice grafů pak ukazuje, že tento rozdíl byl ještě výraznější u nejmladších voličů: mezi šestnáctiletými (Rakušané mají volební právo už od šestnácti) až devětadvacetiletými volilo FPÖ 32 procent chlapců a mužů, ale jen 10 procent dívek a žen.

Jak si tento rozdíl vysvětlit? Politolog z Vídeňské univerzity Florian Walter poslal pár postřehů, které tento obrovský rozdíl vysvětlují. Průzkumy z minulých voleb podle něj ukázaly, že ženy volí více strany, které se věnují tématům rodiny, životního prostředí, školství; muže zajímají více témata jako Evropská unie, ekonomika a přistěhovalectví. Průzkumy dále ukazují, že rakouské ženy jsou oproti mužům otevřenější k přistěhovalcům a podporují liberálnější imigrační politiku. Téma přistěhovalectví je přitom jedním z hlavních motivů voličů FPÖ.

Dalším vysvětlením je podle Waltera přítomnost žen na kandidátkách různých stran. FPÖ má pravidelně na stranických kandidátkách jen deset až dvacet procent žen, u ostatních politických stran je jejich zastoupení výrazně vyšší.

Ženy v Rakousku volily jinak než muži i v minulosti upozorňuje také politolog Walter. V době mezi oběma světovými válkami například mnohem méně než muži volily politické extremisty, tedy komunisty a fašisty. Zdá se tedy, že rakouské ženy nedůvěřují stranám, které vystupují příliš hlučně, sebevědomě, agresivně, s černobílými recepty - a dávají naopak přednost konsensuálnímu řešení politických problémů.

Rakouské ženy jsou podle průzkumů mnohem konzervativnější v tom, že víc zůstávají u „své“ strany. Muži naopak snadněji přechází k jiným partajím - a to částečně vysvětluje i větší oblibu FPÖ u mužů v nejstarší skupině voličů.

Rozdíl ve volebním chování žen a mužů je zčásti způsoben také jejich povoláním. Ženy častěji působí v úřednických pozicích, kde Svobodní nemají tak velkou podporu; muži častěji pracují na dělnických postech - a v této vrstvě voličů naopak FPÖ nejvíce boduje.