Němci před volbami zkoumají fenomén Angela

Autor tohoto blogu vyrůstal se dvěma druhy eintopfů. V dětství mu kupodivu chutnal mrkvový, v pubertě dával přednost okurkovému. Už jen nejasně si ale vybavuje chuť té směsice brambor, okurek a omáčky. Dnes si babiččinu kuchyni dopřává jen občas; a eintopf oproti lahodnějším pokrmům nemá šanci, takže už se pěkných pár let na stole neobjevil. Může ovšem posloužit jako název pro blog, který bude zachycovat blížící se německé parlamentní volby.

Stejně jako do eintopfu se do něj totiž vejde hodně. Postřehy o Angele Merkelové a její oblíbené řecké restauraci i o tom, co vlastnické vztahy týmů ve fotbalové říkají o německé formě kapitalismu. Rozhodně si však kupujte i Respekt. V následujících týdnech v něm najdete reportáž z volební kampaně, text o příčinách německého hospodářského úspěchu i článek o povaze tamní politické pravice a inspiraci, kterou nabízí českým kolegům. 

„Komu volat, když chci mluvit s Evropou?“ opakovali ještě nedávno američtí diplomaté bonmot někdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera. Přes oceán těžko rozuměli spleti evropských institucí a často protichůdných mocenských zájmů členských států Unie. Hospodářská krize minulých let Evropu zjednodušila; alespoň tedy pro ty, kdo ji pozorují zdálky. Už vědí, kde hledat odpovědi na otázky o budoucnosti kontinentu: v Berlíně. 

Je to vláda v Berlíně, kdo dnes rozhoduje o způsobu záchrany eura i o tom, které reformy musí výměnou za pomoc udělat předlužené země evropského jihu. V této situaci budou Němci 21. září vybírat nový kabinet a jejich volba bude pro Evropu důležitější než v minulosti.

Takže, viel Spass a první příspěvek!

Angela se bojí blesků a nemůže na nákup

Kolega z redakce mi před nějakou dobou zopakoval, že té Merkelové pořád nerozumí; a už vůbec nerozumí tomu, proč jí mají Němci tak rádi. Už jsem to začínal považovat za svoje profesní selhání, přece jen jsem o kancléřce napsal aspoň deset článků. V tomto rozladění mě vloni v létě potěšil deník Süddeutsche Zeitung.

„Co to je vlastně za člověka, který nám tu sedm let vládne? Co se honí hlavou téhle ženské, kterou nazývají nejmocnější ženou světa?“ ptali se redaktoři. Přiznali, že fenoménu populární kancléřky taky úplně nerozumí - a potvrdili, že i němečtí novináři mívají problém její úspěšný politický styl a obrovskou popularitu vysvětlit.

V magazínu Süddeutsche Zeitung v této souvislosti nyní zrealizovali skvělý nápad. Oslovili třicet dva známých Němců s návrhem, aby kancléřce položili jednu otázku a s Merkelovou se domluvili, že na ně emailem odpoví.

Výsledkem jsou pozoruhodné dotazy, které by profesionálního novináře často ani nenapadlo položit. A samozřejmě ještě pozoruhodnější odpovědi Angely Merkelové, ze kterých snad trochu lépe poznáte její pragmatismus, sympatickou obyčejnost i ukotvenost, kterou na ní naši sousedé tak oceňují.

Zde je výběr těch, které mi připadají nejvýstižnější (místy je překlad trochu volnější):

Co byl největší průšvih, který jste během dětství provedla?
Oblékla jsem si úplně novou sportovní soupravu, kterou nám známí poslali balíčkem ze Západního Německa, vylezla jsem venku na strom a úplně ji ušpinila smůlou.

Z čeho máte strach?
Z toho, že během bouřky nebudu ukrytá v bezpečí.

Kým byste chtěla být, kdybyste mohla žít dvojí život?
Pro takové představy nemám ani čas, ani náturu.

Koho byste pozvala na party s večeří? (ptá se Boris Becker)
Party nepořádám, ale povečeřela bych ráda s trenérem španělské reprezentace Vicentem del Bosque.

Co vám dělá radost?
Povídání se zajímavými lidmi, při kterém se něco dozvím o pro mě dosud neznámých oblastech života.

Jste původním povoláním vědkyně a ve vědě se pracuje s exaktními čísly a výzkumy. Nevadí vám politika, kde takové myšlení neexistuje?
Dobrá politika sází na řešení, která obstojí v realitě. Úplně stejně funguje věda.

Jakým způsobem se zbavujete stresu?
Smíchem, vařením, vandrováním v přírodě.

Štve vás, že pořád někdo hodnotí váš účes, náhrdelník, oblečení – a mužští politici ničemu takovému čelit nemusí? (ptá se vždy kriticky naladěná přední politička zelených, kterou ovlivnilo západoněmecké feministické hnutí)
Považuji to za normální součást svého života.

Co je největší osobní obětí, kterou dáváte národu?
Nemohu už jít na nákup, aniž by mě někdo poznal.