Zeman by šel proti Respektu znova

Politici v Česku nikdy neměli média v lásce. Málo kdy se však stane, aby premiér s podporou všech ministrů na tiskové konferenci veřejně oznámil, že chce zničit konkrétní časopis. A přesto stalo se. Tím premiérem byl současný prezidentský kandidát Miloš Zeman, tím časopisem týdeník Respekt. Zemanova vláda se před dvanácti lety dohodla, že bude na časopisu požadovat likvidační odškodné 170 milionů. S cílem, „aby Respekt konečně zanikl“. To všechno kvůli komentáři tehdejšího šéfredaktora Respektu Petra Holuba.

Co konkrétně Miloše Zemana a jeho vládu tak naštvalo?

Miloše Zemana jsme štvali už dlouho. V roce 1998 o Respektu prohlásil, že ho považuje za „žurnalistickou žumpu“. Důvodem bylo, že Zeman usiloval o moc – a také ji nakonec získal – slibem, že zatočí s korupcí. Respekt ale dlouhodobě popisoval to, jak se kolem Zemana a jeho vlády děje spousta podivných privatizací a veřejných zakázek. Od začátku byl tedy jeho vztah k Respektu nepřátelský. K té hromadné žalobě na Respekt ale vládu vyprovokovala věta v mém komentáři, že Zemanova vláda „boj s korupcí prohrála, jak svědčí údaje Transparency International i korupční chování ministrů,  nejmladším Březinou počínaje a nejstarším Grégrem konče.“

ČTĚTE celý komentář o tom, jak Miloš Zeman prohrál boj s korupcí  

A proč zrovna tahle věta?

Těžko říct. Vláda měla za sebou zrovna několik sporných rozhodnutí, do kterých se asi mnohým ministrům moc nechtělo, protože sami tušili, že nejsou úplně košer. Dva ministři byli kvůli podezření z korupce asi dva týdny před mým komentářem také veřejně vyzývání k rezignaci. Asi byli všichni dost nervózní a tahle věta je prostě rozčílila. Hrozně naštvaný na mě byl třeba i tehdejší ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, se kterým jsme jinak měli velmi dobré vztahy.

Z čeho byl časopis vlastně obviněn?

Už si to vlastně přesně nepamatuju. Každopádně velmi brzy začalo být jasné, že to nemyslí až zas tak vážně. Vláda totiž na mě podala trestní oznámení a to znamená, že by mi musel státní zástupce vyloženě prokázat úmysl poškodit pověst vlády. A to nemělo moc velkou šanci na úspěch. Z úmyslu požadovat po Respektu finanční náhradu 170 milionů korun ministři nakonec taky vycouvali. U soudu by totiž podle tehdejších pravidel museli nejdřív složit 10% téhle částky.

Takže to vlastně bylo jenom takové čeření vody. Respekt ostatně musel čelit řadě žalob a řadu soudů prohrál. Museli jste být na takové věci zvyklí.

To úplně ne. Ostatní soudní spory jsme brali jako běžnou byrokracii. Když ale vystoupí premiér a jeho vláda a takhle na vás zaútočí, tak to má jinou razanci. Zas takoví cynici, abychom nad tím mávli rukou, jsme nebyli. Byl tam jasný záměr nás zastrašit a denuncovat. Redaktoři mi potom vyprávěli, jak je řada politiků a úředníků začala brát jako napůl kriminálníky.

ČTĚTE komentář o tom, jak se Zemanova vláda snažila zakrýt, že patřila k hlavním tvůrcům korupčního prostředí v zemi

Jak se tomu dalo bránit?

Naštěstí se o žalobě hodně psalo v zahraničí a celá ta věc se přirovnávala k známé aféře Spiegel, kdy na prestiží německý týdeník zaútočila na začátku šedesátých let minulého století německá vláda. Na naši stranu se postavili Václav Havel nebo americký velvyslanec Craig Stapleton. Takže jsme se nakonec cítili jako hrdinové. I když trochu vystresovaní hrdinové. Policie případ nakonec odložila.

ČTĚTE komentáře ze zahraničního tisku

To bylo před deseti lety. Byl by něčeho podobného schopný Miloš Zeman i dnes?

Odmítl se bavit se všemi slovenskými novináři jenom proto, že o něm jeden slovenský deník napsal kritický článek. Václav Klaus, který má se Zemanem podobnou povahu, nakonec zjistil, že nemá cenu na média útočit, že je stačí ignorovat. Ale Zeman byl deset let mimo veřejné dění. A zdá se mi, že čím méně je člověk v mediálním a veřejném světě zběhlý, tím víc si má chuť vyřizovat si účty se svými oponenty útoky a zastrašováním. Zvlášť když ho k tomu svádí jeho povaha. Takže ano, Zeman by do něčeho podobného šel klidně znova.

Petr Holub je nyní redaktorem v internetovém deníku Aktualne.cz.