„Debilové” z Prahy proti předsedovi vlády

Premiérova slova o chystané žalobě a chuti vlády zničit Respekt vyvolala řadu reakcí jak v Česku, tak i v zahraničí:

Courrier International, Paříž, 13. 11. 2001

„… Reakce sociálního demokrata Zemana a jeho kabinetu dokazuje, že Respekt sáhl na citlivé místo vlády… . Zemanovy verbální výpady proti tisku jsou proslulé. Proč ale zaútočil s pomocí výrazně silnějších prostředků kvůli tak neškodnému komentáři? Jednoduše proto, že Respekt vadí vládě už dlouho. V posledních letech Respekt odhalil několik afér, které trefily do černého: zpronevěra veřejných peněz některými členy vlády, spolupráce jednoho ministra s někdejší tajnou službou anebo návrat bývalých aparátčíků komunistické strany do vysokých politických funkcí. Navíc Respekt nenechává aféry usnout a pravidelně se k nim vrací. Vzhledem k tomu, že Zemanovi zbývá do příštích parlamentních voleb jenom sedm měsíců, nemůže se mu takový potížista hodit.“

The Washington Post a International Herald Tribune - Charles Gati - 8. 11.

Vedle komentáře o korupci by za žalobou vlády mohl „být s velkou pravděpodobností i článek týdeníku o prodeji českých zbraní Jemenu - o obchodu, který byl sjednán pouhé dva dny po teroristickém útoku na Spojené státy. Ke všemu Respekt už po léta informuje o prodeji českých zbraní na Blízký východ, do jihovýchodní Asie a do afrických zemí, jako je Kongo, Súdán, Angola, Sierra Leone či Rwanda. Respekt také otevřel případ chystané české spolupráce při stavbě nukleární elektrárny Busehr v Iránu a tajné vládní mise do Iráku… Stoupenci rozšíření NATO jako já by měli jako první říci, že těžkopádný útok Prahy na tisk je urážkou západních hodnot a že její vztahy se zeměmi zaměřenými protiamericky a proti NATO jsou ohrožením západních bezpečnostních zájmů. “

The Financial Times, Londýn, John Lloyd

„Je to deprimující a pobuřující, když ministerský předseda vyhrožuje likvidací časopisu Respekt, a to i tehdy, kdybychom uznali, že obvinění vlády z korupce, obsažené v jeho komentáři, bylo nesprávné (poznamenávám, že o tomto problému nic nevím). Premiérova reakce není reakcí demokrata… Neustálé útoky politiků na média nakonec média oslabují – to je výsledek, o němž si krátkozrací politici myslí, že je v jejich zájmu. Ale není. Neboť je v zájmu autoritářství. “

NRC Handelsblad - Nizozemí, 23. 10.

„Česká vláda vytáhla do boje proti kritickému týdeníku Respekt. Premiéru Zemanovi leží týdeník již několik let v žaludku, protože stále znovu a znovu upoutává pozornost na finanční a ekonomické skandály jeho vlády. Sociálnědemokratický ministerský předseda - známý svými občas poněkud spontánními výroky – nazval týdeník již v roce 1998 "žurnalistickou žumpou“. Nejnovější vydání Respektu bylo pro explozivního Zemana příliš… Respekt může očekávat záplavu žalob - a tato akce vlády má za svůj výslovný cíl ukončení existence kritického média."

Pravda, Bratislava, Martin Hric, 25. 10.

„Až teď můžeme ocenit skromnost ministrů Vladimíra Mečiara. Ti si svoji čest v soudním procesu proti deníku SME cenili jenom na dvacetinu cti Zemanových ministrů - na půl milionu. Mečiarova vláda prý byla jediným precedensem, kde vláda chtěla soudní cestou zničit noviny. Zeman prý jen kopíruje Mečiara. Zapomínáno na kabinet Čarnogurského, který škrtem pera a vládní subvence zlikvidoval Kultúrny život - tedy legendu slovenské žurnalistiky. “

SME, Bratislava, Martin Šimečka pro ČTK, 26. 10.

„Mečiar byl ještě skromný. Je to šílenství tak brutální, že to lze brát snad jen jako recesi. “

Süddeutsche Zeitung, Mnichov, 24. 10.

„V boji proti korupci je Česko podle statistiky Transparency International na čtyřicátém devátém místě před Kolumbií. Ve věci svobody tisku, by se ale Česko mělo spíše poměřovat s Německem či Francií. Snad by tomu i tak bylo - kdyby premiér neměl sklon k výbuchům hněvu. Komentářem o "prohraném boji vlády proti korupci“ ve svém posledním čísle na sebe týdeník Respekt přitáhl nejenom hněv Miloše Zemana, nýbrž i jeho likvidační choutky. "

Financial Times, Londýn, 25. 10.

„Když se před třemi lety dostala česká sociální demokracie k moci, slíbila akci čisté ruce - antikorupční kampaň, která měla za cíl zlepšit špatnou pověst země. Úspěch se ale nedostavil: letos země klesla na 49. místo v korupčním žebříčku Transparency International. Největší trefou přitom - paradoxně - byla rezignace ministra financí Ivo Svobody před dvěma lety, který je vyšetřován pro podvody. Nepřekvapí proto, že je premiér Miloš Zeman přecitlivělý ohledně aktivit investigativního týdeníku Respekt a divoce popírá obvinění z korupčního chování své vlády. “

Delo, Lublaň, 30. 10.

Respekt je svou politickou orientací blízký pravici a pravému středu, proto nepřekvapuje, že v postoji k sociálnědemokratické vládě hned zaujal opoziční stanovisko. Kritizoval většinu rozhodnutí kabinetu a zároveň se zasazoval o společný postup jeho odpůrců s cílem, aby se v zemi vláda změnila. U sociálních demokratů články tohoto prestižního týdeníku narážely na nezakrytou nechuť, Zeman sám o redakci a novinářích Respektu prohlásil, že jsou „žumpou české žurnalistiky“.

Falter, Vídeň, 14. 11.

Kromě Temelína existují u našich sousedů i jiná témata. Například svoboda tisku. Vláda, vedená premiérem Milošem Zemanem, chce neoblíbený magazín užalovat k smrti. Nakolik si cení ministr svoji dobrou pověst? Co smějí napsat noviny, aniž by jim šéf vlády odepřel oprávnění k existenci?V Česku byly tyto otázky právě zodpovězeny: Petr Holub, šéfredaktor týdeníku Respekt, si ve spíše obecně pojatém komentáři postěžoval na společenské klima ve své zemi a přitom obvinil ministry „nejmladším počínaje a nejstarším konče“ z „korupčního chování“. (… ) Premiér Miloš Zeman pak vládu přiměl k tomu, že podá trestní oznámení, a oznámil, že navíc každý jednotlivý ministr bude Respekt soukromě žalovat o deset milionů korun za újmu na své dobré pověsti. Tato částka za celkem sedmnáct ministrů by podle Zemana měla stačit na to, „aby Respekt konečně zanikl“. Premiérův odpor vůči novinářům jeho země je součástí českého politického folkloru a není vnímán zvlášť vážně. Přesto představuje likvidace jednoho listu coby politický cíl novou kvalitu ve střetnutí. (… )Respekt se v uplynulých letech soustředil na investigativní žurnalistiku a odhalil různé skandály týkající se bankovnictví, privatizace a tajných služeb. Někdy jeho novináři přestřelili svůj cíl, přinejmenším však sledovali správnou stopu. Tím se stali podezřelými ze sympatií k opozici. A skutečně - dnešní lídři čtyřkoalice začínali své kariéry jako šéfredaktoři Respektu (sic!). (… ) Směs liberálních a konzervativních postojů, kterou ztělesňuje právě toto stranické společenství, nejspíše odpovídá politickému krédu dvacetičlenné redakce. Šéfredaktor Holub, coby čtyřicátník jeden z nejstarších, to charakterizuje následovně: „Moje generace zdůrazňuje otevřenou společnost, mladí zdůrazňují konzervativní hodnoty.“ Není to v rozporu s undergroundem a antiestablishmentem? V žádném případě, říká Holub, čtyřicet let komunistického režimu posunulo v Česku parametry. Nevidí, že by vyrůstala nová, intelektuální levice. (… )„Úspěšnou žalobu ministrů vůči nám bychom nepřežili,“ dodává Holub v rozhovoru s Falterem. „Ale strach nemám.“ Jeho optimismus by se mohl naplnit. Až dosud žádný ministr svou soukromou žalobu nepodal - poté, co vyšlo najevo, že je k ní zapotřebí kauce ve výši 400 000 korun. A Respekt je již v protiútoku: šéfredaktor podal žalobu na Miloše Zemana kvůli „podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel“. Na mysli má nezávislé novináře. Protože žádný český zákon nechrání svobodu tisku, zůstává mi pouze tato cesta k vlastní obraně, říká Holub.