Zazněl hlas ulice

Dlouho se zdálo, že na rozdíl od svých západních i východních sousedů se Češi moc nemají k tomu, aby vyráželi do ulic a hlasitě projevovali svůj názor. Letošní rok ale přinesl změnu.

Velké demonstrace byly až na výjimky (Děkujeme, odejděte; televizní rebelie; zasedání MMF v Praze) záležitostí odborů a provázel je kvůli tomu nelichotivý obraz čehosi nemoderního, zpátečnického, levičáckého a nezodpovědného.

Obraz s chutí přiživovali i vlivní politici, jejichž pojetí demokracie vylučuje z rozhodování všechny kromě – vlivných politiků. Václav Klaus i jeho možný nástupce na Hradě Miloš Zeman vždy dávali najevo pohrdání „hlasem ulice“.

Když ale letos na jaře vyrazilo do ulic deset tisíc vysokoškolských studentů a učitelů, obraz se zhroutil. Jejich Týden neklidu byl moderní, veselý; podíleli se na něm voliči levice i pravice.

Především ale akademické protesty ukázaly, že „hlas ulice“ nepředstavuje nutně cosi, co ohrožuje úroveň demokratické debaty. Ve výsledku ji může naopak kultivovat.

Nebýt demonstrací, možná by byl stále ministrem školství Josef Dobeš. Vzpomínáte?

To je ten pán s praxí z věznic a bezpečnostní agentury, se kterým přišly na ministerstvo šílené nápady (třeba zavádění „výuky k vlastenectví“), personální rozvrat a Ladislav Bátora. S Dobešem nešlo debatovat vůbec o ničem. Jeho nástupce, bývalý rektor Masarykovy univerzity, Petr Fiala, je naopak ve schopnosti vést racionální debatu – poměřováno úrovní tuzemské politické scény – nadprůměrně vybavený. Akademici si ho ale museli doslova vydemonstrovat.

Pouliční akce jsou samozřejmě vždy na hraně a zvlášť ty protivládní, organizované odbory a levicovými iniciativami, svou všeobecnou nazlobeností vzbuzovaly obavy z nekontrolovatelné radikalizace společnosti.

Míra mezi potřebnou úderností a stejně potřebným nadhledem se ale hledá vždy obtížně. Učí se ji organizátoři protestů a stejně tak i ti, proti kterým jsou protesty namířeny.

Zatímco ještě na jaře zněla od vládních politiků a jejich podporovatelů směrem k demonstrujícím slova o „lůze“, sedmnáctého listopadu už premiér Nečas mluvil o tom, že deset tisíc demonstrantů požadujících jeho okamžitý odchod „legitimně vyjadřuje svůj názor“.