Poklad na Žižkově

Začátkem tohoto týdne byl v hlavním městě v tichosti zprovozněn „kanál“, který představuje pro desetitisíce jeho obyvatel vcelku zajímavou výzvu.

Pár stovek metrů nad přeplněnou křižovatkou u Bulhara byl pro chodce a cyklisty otevřen železniční tunel z 30. let, v němž ještě před pár roky jezdily všechny vlaky z Hlavního nádraží směrem na severovýchod (dnes jsou vedeny novým tunelem pod Vítkovem). Uvolněná cesta otevírá obyvatelům Žižkova, Libně, Vysočan a spousty dalších čtvrtí nový koridor, díky němuž je možné dostat se na bicyklu, na bruslích nebo pěšky komfortně až do samého centra metropole.

Nikdo z města se ve vypjaté době touto v jistém smyslu zásadní stezkou nahlas nechlubí. Má to logiku: všichni ještě mají v paměti bouři, kterou vyvolala tříkilometrová cyklostezka v pražských Vysočanech, na níž stavaři dokázali utratit za mosty a další úpravy okolí 140 milionů korun. Ani nová trasa, spojující dnes Palmovku a Žižkov, nebyla zrovna laciná – odhady se pohybují okolo padesáti milionů.

Je fakt, že v době škrtů nevypadají podobné náklady nijak přitažlivě. Kritikům podpory městské cyklistiky je ale zároveň dobré připomenout, že cenu šroubuje především neochota šetřit a hledat zajímavá – a laciná – řešení, která je pro zdejší dopravní stavby obecná.

Miliony utopené v cyklistickém asfaltu ale mají naštěstí i jinou energii. Při pohledu zpátky zjistíme, že nápad nahradit nevyhovující trať prostorem pro chodce a kola se nezrodil na pražské radnici. Přišel automaticky s nutností vybudovat nový železniční koridor coby běžný evropský model pro podobné situace. A je poctivé dodat, že kromě nutné vstřícnosti na železnici tady sehrál svou roli i vytrvalý lobbing pražských neziskovek, které se zabývají podporou alternativní dopravy.

V rámci miliardové investice jde o zlomek nákladů, za něž si kupujeme prudkou změnu atmosféry části města (úchvatné pohledy z nedostavěného koridoru na zadní trakty žižkovských činžáků nabízejí už od podzimu zážitek, na nějž zatím v Praze nejsme moc zvyklí).

Přesto se asi bude spousta lidí zlobit. Luxusním cyklistům vadí, že nová cesta – tak, jak je v Praze obvyklé – nemá komfortní začátek ani konec. V tuto chvíli není navzdory plánům vyřešena spojka na Palmovku a vydat se na kole od konce trasy nad slavným Bulharem do centra je úkol jen pro zdatné jezdce. Bojácnější povahy se děsí toho, že v permanentně osvětleném tunelu nebude bezpečno. A milovníky citlivého zacházení s „industriálem“ zarmoutilo, že z bývalé železnice zmizelo vše zajímavé od sloupů přes technické detaily až po cedule a místo malebné tratě vznikla banální asfaltka.

Právě tady ale všechno začíná. Stavbu sice zaplatila železnice, ale „ztichlý“ koridor teď dostávají do správy místní radnice. Je jen na nich, jak s tímto mimořádně romantickým městským pokladem v budoucnu naloží.