Bič na agenty, nebo „gumový“ paragraf? Vládní návod na stíhání ruské páté kolony sklízí kritiku

Je to příběh, který si řada lidí ještě pamatuje a dnes se znovu připomíná v souvislosti s chystaným paragrafem. Jeho hlavní hrdina – agent Robert Rachardžo – pocházel z Ruska, měl české občanství, léta tu žil a oficiálně fungoval jako psycholog. Jenže kromě toho také pracoval pro ruskou rozvědku GRU. Zprávy o něm začaly na veřejnost prosakovat v roce 2010, když byli z vedení české armády ve stejný den odvoláni hned tři generálové.

Jak později vyšlo najevo, utíkaly od nich citlivé informace právě ke špionovi Rachardžovi. Z toho, co zjistil, sestavoval psychologické profily zmíněných generálů i některých politiků, například bývalého pražského primátora Pavla Béma, se kterým se znal ze studií. Vše pak předával GRU, která to mohla využít třeba k jejich kompromitaci, případně k tomu, aby je získala ke spolupráci.  

BIS Rachardža léta sledovala, po jednom banálním rodinném obědě v září 2009 jí ale zmizel z hledáčku a až po čase se objevil – v Moskvě. I kdyby se ho však podařilo zatknout, policie by ho (podle toho, co o případu víme) nestíhala, protože sbírání a sdílení informací, které nejsou utajované, v Česku není trestné.  

Dnes žijeme v jiném světě a zmíněná aféra už dávno není „největším špionážním případem Česka“, jak ji označovala dobová média. Máme za sebou výbuch muničních skladů ve Vrběticích a bezpečnostní situací otřásla válka na Ukrajině i problémy v jiných částech světa. Proto se poslanci rozhodli, že zavedou do zdejšího systému nový trestný čin – neoprávněnou činnost pro cizí moc. Má umožnit stíhání právě toho, co tu prováděl Rachardžo a další špioni. Tedy lidí, kteří například zahraničním zpravodajcům předávají citlivé informace. Hrozilo by jim za to až pět let za mřížemi.  

Hned poté, co poslanci změnu schválili, ho začali torpédovat komentátoři i politici z různých částí politického spektra. Negativně se k němu postavila bývalá disidentka Hana Marvanová i bývalý agent StB Andrej Babiš. Zlobí se, že paragraf je „gumový“ a má „totalitní nádech“. Co to všechno znamená? 

Přílepek před Vánoci

Nový paragraf prošel sněmovnou 18. prosince 2024 jako vedlejší produkt – nebo chcete-li „přílepek“ (jde o častý model prosazení něčeho v časové tísni nebo bez větší pozornosti formou pozměňovacího návrhu k projednávanému zákonu, který s ním přímo nesouvisí). Zde šlo konkrétně o novelizaci Lex Ukrajina 7, která má umožnit další prodloužení dočasné ochrany uprchlíků z Ukrajiny.  

Pravidla o činnosti pro cizí moc byla původně součástí připravované modernizace trestního zákoníku, vládní poslanci se však nakonec rozhodli jít jinudy. „Neměli jsme jistotu, že to během tohoto volebního období protlačíme,“ vysvětluje změnu přístupu jeden z předkladatelů návrhu, poslanec Martin Exner (STAN). 

Právě kvůli tomu, jak paragraf prošel, teď poslanci ANO – jmenovitě třeba šéf hnutí Andrej Babiš nebo předseda ústavně-právního výboru sněmovny Radek Vondráček – mluví o tom, že se nová pravidla „dostatečně neprodiskutovala“, jsou „útokem na svobodu slova“ a mohou být zneužitelná. „Bojím se, že je napsaný tak, že bude možné někoho stíhat na základě vágních kritérií – třeba za šíření takzvaných dezinformací. Je to taková právní nejistota, že s tím souhlasit nemůžu,“ říká zmíněný poslanec Vondráček.  

Také podle expertů – třeba šéfa katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Tomáše Gřivny – je nový paragraf nepřesný, což může nakonec přinést víc škody než užitku. „Uvádí se tam činnost pro cizí mocnost, aniž by se specifikovalo, co to má být. Druhá věc je, že je ten trestný čin předčasně dokonaný, tedy nemusí dojít k následku. Stačí, že to má pachatel v úmyslu. Podle mě je sporné, zda to vyhovuje požadavku na konstrukci trestních norem – aby byly dostatečně určité,“ vysvětluje profesor. „Tou neurčitostí dává paragraf značný prostor pro výklad. Mohlo by dojít k situaci, kdy si pod tím bude představovat někdo něco jiného, než měl zákonodárce v úmyslu. A bude to dopadat i na případy, na které by to dopadat nemělo,“ upozorňuje Gřivna. 

Neurčitost může podle Jana Hořenovského, právníka a ředitele Institutu H21, který se věnuje ochraně demokracie a svobody projevu, souviset právě s tím, že návrh prošel jako přílepek. „Díky řádné důvodové zprávě by se mohlo dodefinovat, co je vlastně cizí moc a co znamená činnosti pro ni. Teď to tam není,“ říká Hořenovský. 

Nejistá cesta Senátem

O dalším osudu úpravy budou rozhodovat senátoři, kteří by se jí měli zabývat na jedné z prvních schůzí v novém roce (nejbližší je na programu 22. ledna). Zatím k věci zaujal stanovisko třeba senátní výbor pro sociální politiku, který doporučil návrh vrátit do sněmovny. Zákon v médiích nahlas komentovala advokátka a senátorka Hana Marvanová (Spolu pro Prahu).

Sice prý souzní s hlavním cílem nového trestného činu, tedy snahou o zaplnění „prázdného místa“ v boji proti nepřátelským agentům, úprava je však podle ní napsaná příliš vágně. „Jestli je to takhle nejasné, tak se o tom má ještě diskutovat,“ myslí si členka výboru a doporučuje poslancům, aby nová pravidla ještě řešili.

Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) je však takto zákon napsaný schválně, aby mohl případně pojmout nejrůznější formy činnosti. A zneužití prý nehrozí, protože případnému pachateli by museli kriminalisté prokázat několik propojených skutečností – že jednal ve prospěch třeba Ruska nebo Číny a navíc záměrně. Rakušan zároveň dodává, že znění připravovala řada odborníků z ministerstva vnitra i spravedlnosti a návrh projednala i Legislativní rada vlády.  

Debata v Senátu bude jistě zajímavá. Kritikům oponuje například advokát a senátor Václav Láska (SEN 21). Na sociální síti X uvedl, že je to „standardní a dobře definovaný trestný čin“. Vychází při tom – jak dodává pro Respekt – ze své advokátní praxe a ze srovnání s dalšími stávajícími skutkovými podstatami. 

Téma pro Ústavní soud?

To, jak nový paragraf sněmovnou prošel, s sebou každopádně nese jedno velké riziko. Ústavní soud totiž na začátku prosince vyhověl poslancům ANO a zrušil část takzvané novely Lex Babiš, která zpřísnila pravidla pro vlastnictví médií u politiků a přijímání dotací u členů vlády a jejich firem. Soudcům vadilo, že změna sněmovnou prošla jako přílepek, a poslali jasný vzkaz, že se jim tato praxe nelíbí. Rozšíření trestního zákoníku o cizí moci však sněmovnou prošlo už o osm dní po jejich rozhodnutí a u soudu může dopadnout podobně.  

A šéf ANO Andrej Babiš už v komentáři na iDNES.cz napsal, že pokud úprava projde, jeho poslanci ji u Ústavního soudu napadnou. Zmíněný Radek Vondráček, který zároveň vystupuje jako stínový ministr spravedlnosti, by ji rovnou zrušil. Ústavní soud si prý „nechává jako zálohu“.  

Hrozbu, že se vše schválí, kriminalisté začnou někoho stíhat a Ústavní soud to pak zruší, si uvědomuje i poslanec Martin Exner, který úpravu předložil. Zároveň opatrně doufá, že by v tomto případě soud rozhodl jinak. „Obstrukce opozice vše zpomalily a my vsadili na tohle. Soud to může shodit, ale snad to neudělá,“ říká poslanec. Na obstrukce a to, že se kvůli nim nedaří spousta věcí prosadit, si ostatně vládní poslanci stěžují dlouhodobě. A čísla jsou na jejich straně: už teď za sebou mají více schůzí než v jakémkoli minulém funkčním období a rekordní jsou také počty prodebatovaných hodin.  

Ministr vnitra Rakušan se – na rozdíl od spolustraníka Exnera – veřejně tváří, že pozměňovací návrh o činnosti pro cizí moc žádným přílepkem není. Zákony jako Lex Ukrajina podle něj reagují na situaci, kterou způsobila válka na Ukrajině. „Je to reakce na zhoršenou mezinárodní situaci a na to, že Rusko vede s evropskými zeměmi i dalšími spojenci Ukrajiny hybridní konflikt a snaží se tyto země destabilizovat a ohrozit bezpečí obyvatel. Proto se o přílepek nejedná,“ je přesvědčený Rakušan. 

Všem je zároveň jasné, že se něco mění a nové legislativní nástroje jsou potřeba. Nemíří jen na Rusko, ale podle vyjádření poslanců třeba i na Čínu nebo Írán. Kritici se vesměs shodují na tom, že proti nové úpravě primárně nejsou, mělo by se na ní ale ještě zapracovat. Stihnout to – s tím, jak dnes funguje sněmovna – do parlamentních voleb se však jeví jako skoro nemožný úkol.

Na to, zda obstojí u senátorů a později případně u Ústavního soudu, si musíme počkat. Tomáš Gřivna ovšem upozorňuje, že ze strany ústavních soudců je norma ohrožena nejen kvůli „přílepkovosti“. Podle něj jde i o několikrát zmíněnou neurčitost.