Kdo se bojí Lindy B.

Na jednatřicetileté ženě, která přichází na sraz ke kavárně v pražských Holešovicích, občas ulpívá zrak kolemjdoucích déle, než bývá na ulici běžné. Novinářku Lindu Bartošovou znají z médií nebo ze sociálních sítí. V převážně studentské kavárně je plno a tady už Linda Bartošová splývá s okolím, pro zhruba dvacítku mladých lidí, kteří sedí všude kolem u stolků, je jednou z nich. A taky tou, která mluví veřejně i jejich hlasem. Teď aktuálně v novém podcastu Radia Wave v Českém rozhlasu o intimitě a sexuální svobodě mladých žen nazvaném Slast.

Přede mnou tu zároveň nad čajem sedí o čtvrt století mladší žena, jejíž počínání mimo bezpečné prostředí podobně smýšlejících vrstevníků a vrstevnic v pravidelných vlnách budí bouři na sociálních sítích, odráží se do médií a jí osobně přináší hromady urážek. Svým přístupem k životu, k práci a snahou o rovnost žen s muži představuje svět, na nějž si část společnosti těžko zvyká, hledí na něj s nedůvěrou nebo ho s různou mírou vášně, posměšků i zloby odmítá. 

Není v tom sama – ale faktem je, že naposledy tenhle typ emocí zvedl zmíněný podcast Slast. Proč je pro tolik lidí právě ona ten červený hadr? 

Nešlo jen o mě

Znala jsem ji stejně jako všichni ostatní coby novinářku a moderátorku hlavních zpravodajských relací v České televizi. Třeba její rozhovor s Andrejem Babišem, v němž profesionálně novinářsky sebevědomě pokládanými otázkami nasvítila jeho výmluvy, když vázla v době covidu distribuce vakcín a očkovací centra rušila lidem domluvené termíny očkování, ulpěl v paměti a přinesl i pochvalnou odezvu u diváků. Když v prosinci před dvěma lety oznámila, že se s ČT dohodla na půlročním volnu, protože se cítí unavená, hleděla jsem na to nevěřícně. Opustit úspěšnou kariéru, odejít z hlavních moderátorských křesel, která jsou pro mnoho jejích kolegyň snem, bylo překvapivé. Jsem zároveň zástupkyně starší generace, která se občas tématy, co přicházejí s tou mladší, musí trochu prokousávat. Řeči o „sněhových vločkách“ mi byly při znalosti mých mladších kolegů i mnoha jiných mladých lidí protivné vždy, ale tady jsem zbystřila: co se s novinařinou stane, jestli se v ní lidé unaví už v osmadvaceti letech? Asi to odedřu já, říkala jsem si nahořkle – a trochu jsem jí to volno asi záviděla. Pak jsem začala pozorněji poslouchat, co Linda Bartošová říká: termín „work-life balance“, tedy pracovat tak, aby člověk mohl vést i plnohodnotný osobní život, nebyl nový, ale v časově náročnějších profesích, jako je novinařina, která si nevybírá, co se kdy nového děje, a je potřeba o tom stále vědět a zachycovat to, pro mě vždy působil neproveditelně. Vyhoření, které pak Linda Bartošová během volna začala tematizovat v rozhovorech, do kterých ji zvala média, jsem chápala a čím víc jsem ji poslouchala, přijímala jsem i to, že může přijít i ve věku, kdy bych ho nečekala. Že i mladí lidé ve výkonnostně nastaveném prostředí mohou cítit hlubokou únavu a že nechat do života vstoupit větší citlivost k sobě samým může být přínosné nakonec i pro společnost.

„Pamatuju si, že když jsem se v televizi cítila nejvíc unavená, posmívali se tomu spojení work-life balance dva mí šéfové na Twitteru. Nešlo tehdy o mě, ale smáli se tomu, že když tohle někdo chce, nemůže být dobrý novinář,“ říká v kavárně Linda Bartošová. Do ČT nastoupila ve dvaceti při studiu žurnalistiky na zahraniční směnu v ČT24. Pak začala vyjíždět i na reportáže do zahraničí, na summity do Bruselu nebo jako novinářské oko při zahraničních cestách politiků a k tomu moderovala pořad Horizont, přehled světového dění. Časem dostala nabídku moderovat ranní Studio 6, v moderaci pak postupovala na čím dál prestižnější pozice, nakonec moderovala kontinuální vysílání ČT24, hlavní Události i Události, komentáře. Byl to výrazný profesní růst. „Přijímala jsem to, přišlo mi, že to nemůžu nepřijmout, protože to znamenalo postup výš,“ říká. Moderovala několik pořadů naráz, bylo to v době covidu, který vyčerpával všechny, v televizi, jak říká, „jeli všichni na sto padesát procent“. „Televizní zpravodajství je extrémně exponovaná práce, člověk je pořád na očích a neustále visí na informacích. Přicházela fyzická i psychická únava. A když jsem řekla, že bych chtěla pracovat méně, klesal mi automaticky kredit u šéfů. Skutečný respekt jsem tam cítila, když jsem byla nejvíc sedřená. A když jsem dokázala zahnat do kouta Babiše.“ Když jí pak v metru cestou na Kavčí hory začalo bušit srdce tak, že si myslela, že má infarkt, ale byl to „jen“ projev úzkosti z únavy a stresu, položila si otázku, „zda přes všechno to záslužné a zajímavé, co za tou prací v ČT je, mi to v osmadvaceti stojí za to a zda je to život, který chci“. Odpověděla si žádostí o půlroční volno. Když uběhlo, oznámila, že v ČT končí, a rozloučila se s ní veřejným poděkováním a projevem vděku za to, co jí práce dala a co ČT dělá. 

Na tento přístup ale nebyl nikdo v branži moc nastaven a odchod vzbudil velkou vlnu komentářů na sociálních sítích. Mnohé byly urážlivé, posměvačné, její krok zvedl další vlnu úvah na téma mladých lidí, co nic nevydrží. Byly osobní a sprosté. Znala jsem téma rovnováhy mezi prací a životem, ale díky Lindě Bartošové ještě víc ožilo a začala jsem o něm debatovat se svým synem a mladými lidmi a posouvala se k pochopení, že trvat na starých pořádcích není jediná dobrá možnost, při níž se dá i zodpovědně pracovat.

Viděla jsem pak, jak v rozhovorech v médiích i na sociálních sítích tematizuje rovnoprávnost žen, po odchodu z ČT napsala knihu rozhovorů s novinářkami, upozorňovala na kyberšikanu páchanou na ženách i na to, jaké je to být – dokonce veřejným – sexuálním objektem. Když ale natočila odborně a informačně pozoruhodnou a úspěšnou podcastovou sérii Krása na Radiu Wave, do níž oslovila třicítku žen a přinesla osobní i odborné pohledy na aspekty fyzické výbavy žen, říkala jsem si – no, podívejme, co se z té krásné holky s kariérou na obrazovce nakonec vyklubalo. Tak jsem ji totiž dlouho brala: mladá, za studií na gymnáziu úspěšná účastnice soutěží krásy, kterou Česko vyslalo jako zástupkyni na Miss World, co to pak zvládla v televizi. Přiznávám podvědomý předsudek o očekávatelné vnitřní nezajímavosti podobných „modelek“. 

Bartošová se tomu směje, zná to, a jak říká, dokonce i chápe. „Myslím, že to je jádro nesouladu, který u mě lidé mají,“ říká o tom, proč vždy, když vstoupí do veřejného prostoru – a to i v tématech, o nichž mluví i jiní lidé, a tak bouřlivé reakce to nebudí –, právě u ní přijde reakce silná a urážlivá. Zejména konzervativně smýšlející starší muži, ale i ženy, které se přidávají, ji na sociálních sítích zesměšňují a urážejí. Že by tak provokoval veřejný přerod z usměvavé krasavice v silný emancipační hlas? „Všichni občas potřebujeme nějaké stereotypy,“ říká. „A já z nich zkrátka vybočuji. Protože mě všechny zkušenosti dovedly k tomu, že systém je nerovný a je potřeba ho narovnávat. A v základech feminismu o nic jiného než o to, abychom si byli rovni, nejde.“ Popisuje, že nejdříve promýšlela své zkušenosti s muži od dospívání až k dospělosti, když si uvědomovala, že není normální, aby na ni sahali, kdy chtějí, aby jí dělali přisprostlé návrhy, pohvizdovali a pokřikovali na ni nebo s ní jednali jako s holkou, která má být vděčná, že ji berou do hry. „Neměla jsem ten slovník, neuměla jsem to pojmenovat, neznala jsem vůbec emancipační hnutí. Jen nějaký radar spravedlnosti ve mně říkal, že něco není v pořádku. Začala jsem to časem víc načítat a bavit se o tom s dalšími lidmi. A zjišťovala, že je to kolektivní zkušenost žen.“ 

Kdo je kdo

Po sérii Krása v Radiu Wave dostala novou pracovní nabídku, to už s vědomím, co představuje – novinářku, která chce upozorňovat na rovná práva žen i rozličných menšin a přinášet do veřejného prostoru neznámé postavy, které dělají něco zajímavého. Právě s touto představou přišla nabídka z mediálního domu Economia a jeho serveru Aktuálně.cz. Nový rozhovorový videoformát pod názvem Spotlight tam začala dělat s bývalou kolegyní z ČT Světlanou Witowskou. Po roce spolupráce, v níž se střídaly v rozhovorech s hosty, skončila. Po jednom rozhovoru si ji zavolal šéfredaktor Aktuálně.cz Pavel Švec, odvedl ji k ředitelce domu Lence Černé a tam jí sdělili, že v Economii končí. 

Švec teď v kavárně Louvre na domluvené schůzce popisuje, že Lindu Bartošovou poznal jako „velmi inteligentního člověka a dobrou moderátorku“. „V tématech týkajících se genderu nebo sexuální identity byla navíc velmi erudovaná.“ Přesto ji vyhodil. Proč? „Nastala situace, kdy jsem musel řešit napětí v redakci Spotlightu, aby se mi nerozpadl tým. Musel jsem se rozhodnout. Nechci řešit interní redakční věci veřejně,“ říká dnes Pavel Švec. Linda Bartošová je otevřenější: popisuje, že na počátku kritiky vedení stálo pozvání k rozhovoru Palestinky žijící odmala v Česku. Bylo to krátce po útoku na Izrael vloni v říjnu a ona bez vědomí šéfdramaturga napsala na sociální síť, že ji zve do Spotlightu. Vedení redakce ale chtělo po začátku konfliktu informovat o událostech v Izraeli a Gaze výhradně prostřednictvím expertů. Vyhřezl konflikt, který v týmu dřímal už nějakou dobu. Bartošová se zdála části týmu příliš „angažovaná“, i když ve výstupech rozhovorů – jak říká Švec – to znát nebylo. Ona se domnívá, že zkrátka byla moc „woke“, jak o ní koneckonců hojně psali konzervativně ladění lidé v útocích na Twitteru (dnes síť X). V napětí v redakci Spotlightu už obě moderátorky spolu zůstat nemohly a z kola šla Linda Bartošová. 

Pavel Švec dnes říká, že témata představovaná Lindou  Bartošovou vzbuzovala u veřejnosti animozitu, „aniž je to chybou její nebo chybou těch témat“. On sám je dnes v situaci, kdy ví, že ve funkci šéfredaktora skončil. Vedení Economie ho minulý týden odvolalo a na jeho místo od ledna jmenovalo výrazně konzervativního novináře Matyáše Zrna z CNN Prima News, zakládajícího člena Občanského institutu, think tanku podporujícího konzervativní hodnoty. 

Když na Twitteru sdílel Michal Půr (podcastový byznysmen a konzervativec známý hlavně jako polovina dvojice s Tomášem Jirsou v jejich podcastu Insider) „dobrou zprávu“ o příchodu svého kamaráda Zrna do Aktuálně.cz, rozběhly se komentáře konzervativních mužů z Twitteru, že na zpravodajském webu teď už konečně opravdu skončí „woke“. „A co je to vlastně woke? Kdo není ideově radikální, je woke? Copak psát třeba o ženských právech je woke?“ ptá se teď v kavárně překvapeně Pavel Švec. 

„Ano. Pro Aktuálně je to dobrá zpráva. A Matyáš je dramaticky konzervativnější než já,“ směje se ve videohovoru Půr. Po výhře Donalda Trumpa se na sítích objevují v jeho okruhu posměšné komentáře, že i liberálové v Česku boj o podobu světa prohrají. Půr Trumpovi fandil. „Vy už jste to prohráli. A bude to jenom horší,“ říká zvesela.  I on se po spuštění podcastu Slast, který se už dva týdny drží jako nejposlouchanější podcast v žebříčku Apple i Spotify, pustil do Lindy Bartošové, tedy do jejího podcastu. Spolu s dalšími lidmi, kteří produkují komerční podcasty, to dělá přes téma křivení trhu: on i Tomáš Jirsa nebo dvojice Staněk a Čermák teď přes Slast připomínají veřejnosti svůj pohled, že by ČRo neměl za veřejnoprávní peníze podcasty vyrábět – a když už je dělá, neměl by je šířit na komerčních platformách, kde soutěží oni se svými placenými produkty. Jde o jejich byznys. „Samozřejmě. Čím víc podcastů, tím méně peněz pro nás. To by ČRo dělat neměl. Tenhle obsah může Linda Bartošová klidně produkovat komerčně, je na to dostatečně schopná. Nebo ať si to ČRo šíří jen u sebe a nenarušuje trh,“ říká Půr. 

Tohle je celkem přehledné, ale proč konkurenci tak rozpaluje právě Linda Bartošová, když veřejnoprávních podcastů už dávno existuje plno? Na sítích to vypadá koordinovaně: podcaster Luděk Staněk sdílí fotku Lindy Bartošové, kterou rozhlas poutá podcast o sexuální svobodě žen její podobenkou s holým ramenem přes plexisklo postříkané vodou, která evokuje sprchu. A doplní ji otázkou, že nechápe, proč Bartošová natáčí podcast ve sprše. Tu vzápětí sdílí kolega z podcastu a novinář Miloš Čermák, ten už ale přitvrdí. „OK, Linda ,jsem-hezčí-než-vy-všichni-ostatní‘ Bartošová neuspěla v soukromém médiu a jako špatně odhozený bumerang skončila v médiu veřejnoprávním, kde má podcast o tom, co je důležité pro její generaci,“ zahajuje svůj příspěvek o křivení trhu. Přidá se Jirsa, přidá se Půr, muži s pověstí „silných internetových konzervativních samců“, a za twitterovými lídry se seběhne v komentářích houf dalších lidí, co u toho chtějí taky být – a Linda Bartošová to schytává. Miloš Čermák už v DVTV sdělil, že chtěl Bartošovou svou urážkou jen „pošťouchnout“, že je to přece jen twitterová legrace. A tak je to s internetovými útoky na ni vždy: zmínka silného konzervativce ji předhodí davu, přiláká zástup lidí s urážkami a posměšky. Není možné o tom nevědět. 

„Je to teď lepší, než to bylo u podcastu Krása. Nebo už o tom tolik nevím, protože z Twitteru jsem odešla,“ říká Linda Bartošová, „ale říkat třeba to, že jsem neuspěla a jsem špatně odhozený bumerang a že o sobě říkám, že jsem hezčí než ostatní, je docela kruté. Nezdá se mi to moc legrační.“ Zároveň byla jednou z novinářů a novinářek – byli celkem tři –, kteří se v Economii vymezili proti příchodu Půra do redakce. Vadilo jim, že mediální podnikatel, který odmítá, aby se na něj aplikovala kritéria novináře, by měl dělat podcast v seriózním médiu. Vymezili se – a to i s tehdejším šéfredaktorem Švecem – marně: Půr je dnes součástí podcastu Hospodářských novin Bruselský diktát.

Linda Bartošová je ze Spotlightu pryč rok. Říká, že tehdy ji to hodně vzalo. Brzy jí vyjde kniha rozhovorů o duševním zdraví, chystá se dvěma kolegyněmi i projekt přes Herohero – budou v něm rozebírat nejrůznější společenská témata. Studuje nově genderová studia. Vidím před sebou úspěšnou ženu, která mluví i o tom, že rozumí strachu, který se za některými jejími kritiky může někdy skrývat. Že i ona bude mít třeba jednou pocit, že svět nechápe a že ztrácí svou pozici, a tak že se s lidmi snaží i mluvit. Znám to i já a znám to od spousty starších žen, že přemýšlet ve vyšším věku ve světě Lindy Bartošové zpětně o vlastních vztazích a sebevědomí není lehké. Pocit, že to mohlo být mnohem lepší, kdyby člověk ten svět znal dřív, bývá někdy drtivý. 

Český rozhlas je dnes zasypán spoustou příznivých reakcí na podcast Slast. Jak říká v telefonu producentka ČRo Veronika Ruppert, píše spousta žen, že jim otevřel oči, píšou mladí i starší muži, že si podcast poslechli s partnerkami a že je jim teď v páru líp. Linda Bartošová se v této atmosféře chystá na novou věc – v rámci akademického výzkumu mluvit s mladými konzervativními muži. „Myslím, že je načase se vydat i do jiných vod. Zajímá mě, co si myslí, jak se cítí, proč je pro ně feminismus červený hadr.“ 

Už dlouho občas přes víkend v rámci balance vydržím nezjišťovat, co se kde děje nového. Není to snadné, ale jde to. A síla profese nezaniká. Jdu ulicí a poslouchám další díl série Slast. A říkám si, jaké to v životě mohlo být, kdyby byl natočen v době, kdy mi bylo dvacet.