Účinný nástroj, nebo nutné zlo? Poslanci nastavují pravidla lobbování
Česko se snad po letech dočká jasných pravidel. Výbor ale odhlasoval zásadní výjimku pro poslanecké asistenty
Před čtrnácti lety vetoval prezident Václav Klaus zákon o ochraně ovzduší, který mimo jiné zvyšoval podíl biosložek povinně přidávaných do benzínu a nafty. Bylo to dva týdny před sněmovními volbami v květnu 2010 a zdálo se nemožné, že by poslanci ještě zvládli veto přehlasovat. Nakonec se ale 27. května – den před volbami, když jim do konce mandátu zbývaly hodiny – mimořádně potkali a zákon schválili. Bylo za tím velké úsilí tehdy ještě jenom podnikatele a majitele firem na výrobu biopaliv Andreje Babiše. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ komentoval to tehdy pro server iHNed.cz Babiš, jehož firmám měla nová pravidla přinést miliardy.
V roce 2019 zase komunistický exposlanec Leo Luzar prosadil ve sněmovně na schůzi hospodářského výboru návrhy, které si připravila Česká pošta – například benevolentnější přístup k požadavkům na rychlost doručování. Konkurence mluvila o tom, že to poštu zvýhodní, a Luzar i zástupci státního podniku později přiznali, že se před sněmovním jednáním třikrát sešli. Uvedli ale, že to je „v demokratickém světě zcela legitimní“.
To jsou jen dva z řady mediálně známých příkladů lobbingu. V sousedním Polsku nebo Rakousku už má tento obor několik let srozumitelná pravidla. O to, aby se jasně vymezil i u nás, se má postarat nový zákon, který v květnu prošel ve sněmovně prvním čtením a o jehož podobě právě ve středu hlasoval sněmovní ústavně-právní výbor.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu