„Musí se zničit,“ prohlásil údajně kafkovsky Márquez o svém textu, který vyšel deset let po smrti literárního velikána. O tom, že se mu přání nesplní, rozhodli v eticky obtížné „roli Maxe Broda“ jeho dědici a nakladatel. Příběh, jenž měl být původně součástí rozsáhlejšího celku, se jednoduše líbil. Knížka rozsahu novely sice kvalitativně nedosahuje úrovně jeho nejslavnějších románů, ovšem dává vzpomenout na specificky květnatý a imaginativní styl slavného Kolumbijce. Vůbec poprvé navíc do centra dění postavil ženskou hrdinku, Anu Magdalenu, jež každý rok jezdí na blíže neurčený karibský ostrov s lagunou a pravidelnými brízami položit květiny na hrob své matky. Výlety se však mění v zálety. Nejprve v náhodné, záhy účelové. Cyklické vyprávění o jednom dni v každém roce popisuje s mírnými obměnami rituální chování hlavní protagonistky, jejíž psychické rozpoložení – a následně všední rodinný život mimo ostrov – získá první zásadní trhliny. Tématem příběhu se stává láska, sex, ženská touha i nevěra, která může povznést i pošpinit. Márquez do textu také komponuje otázku rodinných vztahů, svou slabost pro hudbu i mistrný smysl pro detail. Tentokrát takřka opustil humor a tzv. magický realismus, přesto je jeho rukopis zcela patrný – to vše podtrhuje místy staromilský překlad Blanky Stárkové (podpaždí, dezodorant, ohbí). Ačkoli se světové recenze na poslední dílo jihoamerického literáta různí, stojí za to toto krátké vyprávění o stárnoucí a rozervané ženě číst.
Gabriel García Márquez: Uvidíme se v srpnu
Přeložila Blanka Stárková. Odeon, 86 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
