Komiksový Sekora

Ilustrátorka a pedagožka Barbara Šalamounová se ve své kariéře už s komiksy samozřejmě potkala. Tentokrát však dala vzniknout svému prvnímu a velkolepému autorskému dílu, kreslenému životopisu Ondřeje Sekory (1899–1967). A je na první pohled vidět, že za biografií tvůrce Ferdy Mravence stojí skutečně autorčina „mravenčí práce“ – rešerše a příprava čítá několik desítek knih, rozhovory a zejména studium Sekorových deníkových záznamů a korespondence.

To se odráží v poctivé faktografické hojnosti a informovanosti, jež vyvolávají i otázku, komu je vlastně určen komiks, který se tváří jako dílo pro děti a mládež. A podobně se můžeme ptát, proč se komiks prezentuje jako „gamebook“ – v praxi to pouze znamená, že je kniha rozdělena na hlavní příběhovou část a drobnější apendixové kapitoly, mezi nimiž se dá volně pohybovat. Větší interaktivní či herní smysl to ale nemá. Na druhé straně hravý je komiks opravdu dost.

Autorka rozhodně nezapře svého slavného a před dvěma roky zesnulého otce Jiřího Šalamouna, jemuž se ve výtvarném projevu přibližuje a značně podobá. Její styl se rozhodně nepodobá Sekorovým liniím a stejně tak se nespokojila s klasickou suchou chronologií. Pracuje s rozložením stran, realistické scény střídají scény výtvarně experimentální, snové či jinak uvolněné. Někdy sledujeme Sekoru klasicky, z pohledu třetí osoby a zvenčí, pak se ujímá vyprávění sám, jindy rozmlouvá na smrtelné posteli s Ferdou a někdy za něj vyprávějí známé osoby, které potkal, ať už z řad žurnalistů či umělců.

Komiks také blíže nasvěcuje život vícestranného brněnského rodáka a průkopníka komiksu v ranějších fázích, tedy v dobách předcházejících slávě plynoucí z broučích pohádek: práce v Lidových novinách, kariéra karikaturisty, život v Paříži. Bohatě je připomínán též fakt, že Sekora patřil mezi velké milovníky lyžování, cyklistiky (Tour de France) i fotbalu, o čemž kreslil a nadšeně i kriticky referoval. Výraznou stopu zanechal v ragby, jehož se stal československým průkopníkem, a dokonce překládal jeho pravidla.

Temnější kontury získává Sekorův život za protektorátu, jelikož si známý karikaturista střílel i z nacistů. Během posledních let druhé světové války se sice třetí říše řítí do jámy neexistence, ale chce s sebou strhnout i ostatní. Sekora, který měl manželku židovského původu, je tak poslán do pracovních lágrů (kde navazuje přátelství s hercem Oldřichem Novým). Manželé přežijí, ale záhy nastupuje doba budování světlých zítřků.

Po zážitcích z druhé světové války Sekora věřil ve spravedlivější levicový svět tak jako mnoho jiných, ale také svůj um proaktivně vložil do rukou stalinské propagandy, ať už jde o pamflet proti „americkému broukovi“, budovatelské pohádky manipulující s myslí malých dětí či spoluvytvoření socialisticky satirického časopisu Dikobraz. Což mu mimochodem manželka v jedné podkapitole velmi vyčítá. Sekora sám to vysvětloval pragmaticky a ekonomicky, Šalamounová vše otevřeně zaznamenává, ale v doslovu pak vysvětluje, že jeho angažovanost odmítá explicitně a příkře soudit. Přes tragické události totalitních režimů a kontroverzní epizody, jež život ve 20. století přinášel, si autorčin styl a vyobrazení ponechávají po celou dobu jakýsi rozšafný a zároveň poťouchlý tón.

„Čas býval dost často můj protihráč,“ říkal ještě mladý obdivovatel Mikoláše Alše, Wilhelma Busche a Pietera Bruegela. Přesto toho stihl opravdu hodně a kniha to každopádně zachycuje vtahujícím způsobem.

Barbara Šalamounová: Trampoty člověka Sekory 
Universum, 272 stran

Autor je knihovník.