Vědomí v moři

Science fiction byla vždy svého druhu trenažér naší schopnosti přijmout to, co se od nás liší – vzhledem, hodnotami, biologií. Všichni ti mimozemšťané a umělé inteligence nakonec vždy zkoumali především nás. Manifestovali naše strachy i naděje, že se oprostíme od destruktivního uvažování, které máme zakořeněné v DNA. Podobné modely přitom nemusíme hledat ve vesmíru. Především v posledních dvou desítkách let se řada autorů a autorek obrátila ke zkoumání pozemských kultur, které byly ve stínu dosud globální severoatlantické civilizace. Debut kanadsko-amerického spisovatele Raye Naylera Hora v moři v tom plynule pokračuje. Místo prvního kontaktu s Vulkánci nebo vetřelci popisuje setkání lidstva s inteligentními chobotnicemi kdesi u vietnamského pobřeží v blíže neurčené budoucnosti.

Geopolitická situace doznala zásadních změn. Část děje je zasazena do Ho Či Minovy autonomní obchodní zóny či Istanbulské republiky a Tibetská mnišská republika je minimálně lokální mocností. Zároveň vzrostla moc korporací a dopady lidské činnosti na planetu. Vše se dozvídáme prostřednictvím několika postav. Doktorka Ha se účastní výzkumu inteligence chobotnic ve službách korporace Dianima a jejím vědeckým partnerem je Evrim, první android v dějinách. Mladý Japonec Eikó je unesen a stává se otrokem na automatizované lodi brázdící čím dál prázdnější moře, aby z nich vytáhla „protein“. A hacker Rustem obdrží zakázku na průnik do podivuhodné mysli, která jako by nebyla z tohoto světa…

Jejich osudy se působivě ovlivňují, ale ukazuje se, že Nayler je na poli románu nováček. Některá propojení jsou příliš náhlá či didaktická a řada podzápletek se nedočká vysvětlení. To hlavní je však zkoumání chobotnic a v tom Nayler, zaměstnanec National Marine Sanctuaries, exceluje. A nejen v ději, ale i ve vytváření fiktivních děl například doktorky Ha, v nichž zkoumá hranice vědomí a naši schopnost jej rozpoznat a akceptovat u něčeho, co nemá lidskou podobu. Román je svého druhu fascinujícím souputníkem dokumentu Moje učitelka chobotnice. Jen jde mnohem víc do hloubky.