Událost týdne
Zajímala ho věčnost i současnost – ale hlavně nepředvídatelnost. Písničkáře Oldřicha Janotu, který zemřel v sobotu 27. července ve věku 74 let, nikdy nebylo snadné někam zařadit a on sám ani o žádné zařazení nestál. Rád se vydával všemi směry, a pokud si jej někdo zaškatulkoval jako třeba new age minimalistu s kytarou, toho překvapil svými úvahami o nástupu umělé inteligence či komunikace se stroji, jaké nabídl v roce 2020 v ArtCafé Českého rozhlasu v rozhovoru s Pavlem Klusákem nebo loni v pořadu Na plovárně s Markem Ebenem: Janota se tu pozastavoval nad situací, kdy je potřeba při online nákupu dokazovat počítači, že je člověk člověkem a ne jen dalším strojem.
Dá říci, že právě otázka, co znamená být člověkem, spojovala různá období celé tvorby Oldřicha Janoty. V raném, nejpřímočařeji folkově písničkářském to bylo ptaní se, co znamená být člověkem v rámci mezilidských vztahů. Jak fungovat uprostřed města a společnosti, jak to popisuje skladba Ztracený ve světě. V následující etapě charakterizované výrazně minimalistickým albem Žlutě převládlo téma člověka a jeho existence v kontextu času, který je charakteristický pro přírodu a vesmír. Pro každoroční pomíjivost rozkvetlých stromů i pro těžko představitelnou letitost geologických útvarů či vzdálených hvězd. Tady si Janota často vystačil s několika málo slovy a tóny.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
