Bartoš nehraje o nic menšího než o vlastní důvěryhodnost

Už z četby Rychlých šípů víme, že když se někde volá příliš často o pomoc, tak to okolí přestane brát vážně. Platí to i v politice. Když nás ANO denně zásobuje hesly o „nejhorší“ vládě a varuje před nesmysly typu „Piráti nastěhují do vašich chalup migranty“, pak je logické přestat to vnímat. Tentokrát je ale třeba u Karla Havlíčka zpozornět. Opozice má totiž pravdu, když zasypala ministra Ivana Bartoše kritikou kvůli „zpackané“ digitalizaci stavebního řízení. Hlavně ale zdaleka nejde jen o opozici. Nejbolavější vlna kritiky se valí ze stavebních úřadů, jež nesou tíhu osobního kontaktu se žadateli o úřední razítko. 

Přitom rozběh váznoucí digitalizace měl být silným tématem Pirátů jako těch, kteří rozumějí významu IT a odchodu od papíru se na rozdíl od jiných stran nebojí. Jenže život ukazuje, že zavádět složitý digitalizační systém do státní správy vyžaduje kromě znalostí a nadšení pro věc i politické a řídící schopnosti a ty najednou Pirátům chybějí, i když se jim to těžko přiznává. I Bartoš působil do poslední chvíle velmi sebejistě, výsledek práce tomu ale vůbec neodpovídá a najednou je zřejmé, že suverén zdejší politiky hraje o vlastní důvěryhodnost. 

Nejsložitější věc

Česká státní správa zápasila už s celou řadou digitalizačních projektů, a ne vždy to končilo pochvalou. Třeba před deseti lety ministerstvo pro místní rozvoj, ovšem tehdy ještě pod vedením Babišova ANO, podobně zápasilo s rozjezdem portálu pro veřejné zakázky, známým pod zkratkou NEN. A aktuálně – ministerstvo zdravotnictví se víc než pět let potýká s on-line evidencí lékařských zpráv. 

Přitom změna stavebního řízení převyšuje složitostí vše, do čeho se státní správa v digitalizaci pustila. Jde vlastně o několik systémů dohromady: přihlašování stavebníků, ukládání dokumentů, propojení různých organizací, zpracovávání rozhodnutí. Vedle systému, v němž pracují stavební úřady, měl vzniknout i velmi důležitý Národní geoportál územního plánování.