Staří mistři proti mladým

Právě jsem po roce práce odevzdal nakladateli rukopis své nové knížky. Pokouším se v ní popsat zákulisí současné tuzemské výtvarné scény. Tři kapitoly se dotýkají tří institucí, které zblízka sleduji už skoro čtvrt století: Národní galerie Praha (NGP), Ceny Jindřicha Chalupeckého (CJCH) a Akademie výtvarných umění (AVU). V knize vysvětluji, proč má podle mě kondice dvou prvně jmenovaných sestupnou tendenci a třetí naopak zraje jako víno. A najednou se ke mně dostává text petice, která všechny tři instituce bez milosti hází do jednoho pytle a viní je z „cílené likvidace jedinečnosti a kreativity pod hlavičkou aktivistických tendenčních ideologií“.

Moje překvapení z tak ostrého a paušálního soudu zesiluje výčet osobností, které petici podepsaly. Je mezi nimi spousta lidí, kterých si hluboce vážím a řada z nich je mými letitými přáteli. František Skála, Kurt Gebauer, Aleš Najbrt, Jáchym Topol, David Černý... Černý mi minulou sobotu volá. Ptá se, co si o petici myslím. Formuluji mu svoje výhrady a dozvídám se, že je jedním z jejích autorů. Přispěl do části o CJCH, zbytek dal dohromady sochař Lukáš Rittstein se svou ženou, malířkou Barborou Šlapetovou, a dalšími přáteli.

Mluvíme spolu hodinu. S některými argumenty proti ceně a galerii souhlasím, s jinými ne, každopádně pasáž o AVU pro mě celý protest degraduje, protože jsem školu nikdy neviděl v tak dobré formě. David naopak tvrdí, že produkuje nezajímavé lidi, kteří dělají banální, nekvalitní věci. A že za to můžou pedagogové a pedagožky, protože jim místo poctivého řemesla tlačí do hlavy aktivismus. Na škole sice pár let nebyl, ale shrnuje to takhle: zralí tvůrci se obávají, kam u nás směřuje mladé umění – a teď to chtějí zarazit vyházením odpovědných lidí.