
Flákání v postsovětském Charkově


Tři dny, tři kamarádi a čtvrtý neznámo kde, jedna špatná zpráva k vyřízení, Charkov na začátku devadesátých let. V tomhle rámci se odehrává první román Serhije Žadana z roku 2004. K základním bodům patří i litry mizerného alkoholu, který sice cestu komplikuje a někdy znemožňuje, ale bez něj by neměla bezcílný půvab, jejž ukrajinský literát popisuje. Kariéru začal jako povídkář a romanopisec, ale je především básník. Veřejná čtení jeho poezie byla srovnatelná s atmosférou rockového koncertu: Žadanovy verše vyprávějí příběh a jsou často velmi prozaické, ale platí to i naopak – jeho próza je poetická a sugestivní. V Depeche Mode příběh rozhodně neuhání vpřed a je vlastně složité říct, o čem je; ale čtenář cítí, jak se mu odvíjí před očima. To platí i pro dobře vykreslený Charkov po rozpadu Sovětského svazu: brutalita se ještě úplně nerozběhla, ale už tu panuje marný a směšný chaos. Hlavní hrdinové jsou mistři ve flákání, kteří rozhodně nechtějí budovat kapitalismus a usilovat o úspěch. Obraz jejich prolelkovaného a propitého mládí na východní Ukrajině se občas přirovnává ke knize Venědikta Jerofejeva Moskva – Petušky, ale chybí tu delirický pocit neodvratně špatného konce. V Žadanově Charkově vše dobře dopadne, ať už to znamená cokoli. Tomáš Brolík
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu