0:00
0:00
Kultura31. 3. 20247 minut

Nový pohled na Československo

Na jedné výstavě se vedle sebe poprvé prezentují lidé hovořící v této lokalitě různými jazyky, ale s podobným vnímáním doby

Autoportrét v červené blůze. (Erika Streit, 1934)

Na malbě pózuje generál Radola Gajda v parádní uniformě ověnčené legionářskými vyznamenáními z první světové války. Stojí před majestátní budovou košických lázní, kde v roce 1924 sídlilo velitelství armády držící ochrannou ruku nad komplikovanou etnickou strukturou ve městě, ve kterém vedle sebe žili Slováci, Maďaři, Němci, Rusíni, Židé a také Češi a jejichž společná československá vlajka vlaje nad pravým Gajdovým ramenem. Je to portrét vysoce postaveného důstojníka symbolizujícího moderní svět. Nemusí se ani usmívat, aby bylo zjevné, jak úspěšnou pozici v něm zastává.

Portrét generála Radoly Gajdy (Sándor Bortnyik, 1924)
↓ INZERCE

Podobné postavení měl i autor obrazu Sándor Bortnyik. Jméno malíře dnes nikomu nic moc neřekne a Wikipedie si u něj vystačí s pár stručnými řádky. Podobně je na tom většina z umělců a umělkyň zastoupených na čerstvě otevřené výstavě Nové realismy, která v Městské knihovně Galerie hl. města Prahy nabízí pohled na málo známou tvář umění v Československu let 1918–1945. Jde o pohled mimořádně atraktivní. Potkávají se v něm lidé různých etnik a uměleckých stylů, kteří spolu kdysi žili v jednom státě a jejichž tvorba je důkazem, že podoba jeho tehdejší kultury byla mnohem pestřejší, než bychom si z dnešního pohledu mohli myslet.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc