Německý boj za duši fotbalu

Olympijský stadion, Berlín, pátek 1. března

Do výkopu zbývají dvě a půl hodiny. Hloučky fanoušků postávají na obrovském parkovišti před stadionem u otevřených kufrů svých mercedesů a opelů. Vytahují z nich jeden lahváč za druhým. Další zástupy s modro-bílými šálami kolem krku proudí ze stanice metra k olympijským kruhům před hlavním vchodem stadionu, který byl postaven nacistickými architekty pro olympiádu v roce 1936. Monumentální stavba je stánkem Herthy BSC Berlín, tradičního klubu západního Berlína. Vloni sestoupil do druhé Bundesligy, ale fanoušci chodí skoro ve stejném počtu jako dřív. Na dnešní zápas s Holsteinem Kiel jich přichází víc než 46 tisíc. 

Na Staré myslivně, Berlín, sobota 2. března 

Do výkopu zbývají dvě a půl hodiny. Průvod fanoušků s červeno-bílými šálami kolem krku míjí hospodu Ofsajdová past a podél potoka směřuje ke stadionu, dva prošedivělí muži jim na kytaru a trumpetu do kroku vyhrávají klubové písně. Procházka pokračuje smrkovým lesíkem po hliněné cestě, má atmosféru venkovského fotbalu, nikoli výletu na zápas první Bundesligy, ve kterém 1. FC Union Berlín přivítá Borussii Dortmund. Zdejšímu stadionu je přes sto let a před patnácti roky byl v tak bídném stavu, že vedení soutěže vyžadovalo rekonstrukci. Chudý klub z východního Berlína na opravu neměl, hrál tehdy ve třetí nejvyšší soutěži, a tak se do práce pustili fanoušci. Přes dva tisíce jich tu místo dovolené zedničilo. Stadion má 22 tisíc míst, příznivců je mnohem více, a tak se pokaždé velká část lístků losuje. 

 Dva stadiony, dva berlínské kluby s rozdílnou identitou, které teď ale spojila silná emoce: odpor proti vstupu nadnárodních finančních investorů do společnosti, která spravuje první a druhou německou ligu. 

Fanoušci Unionu během předminulého domácího zápasu svého týmu zaházeli hřiště tenisáky. A přesně totéž se dělo i během domácích zápasů Herthy, kde fanoušci na ochozy kromě míčků propašovali i házedla pro psy, protože by jinak na obřím Olympijském stadionu na trávník nedohodili. Protestovalo se téměř na všech německých stadionech. Diváci většinou házeli tenisáky nebo čokoládové mince, v Kolíně a v Rostocku na hřiště hodili dětská autíčka na dálkové ovládání, z ochozů je pak řídili a ujížděli zřízencům, kteří se hračky snažili posbírat. 

Chystaný velký obchod kvůli týdny trvajícím protestům předminulý týden padl, miliardová investice nepřijde. Vedení Bundesligy za ni chtělo zaplatit novou digitální platformu a marketing soutěže globálnímu publiku. Německá vzpoura proti komerčnímu směřování nejoblíbenější hry planety vyšla. Protentokrát, souboj o duši kopané nekončí. 

Televizní divák versus fanoušek na stadionu 

 „Ať už vypukla válka, vyletěla inflace nebo se zvýšila nezaměstnanost, dělníci ve čtvrti Wedding to vždycky pocítili jako první. A právě v tom prostředí v roce 1892 náš klub vznikl,“ říká při setkání ve fanouškovské hospodě Olympia-Eck Knut Beyer, autor knihy 111 Gründe, Hertha BSC zu lieben (111 důvodů, proč milovat Herthu BSC). „Táta odtamtud pocházel a povědomí o našich kořenech mi předal.“ 

Dnešní kopaná je podle Beyera na mnoha úrovních zkažená velkými penězi a korupcí. Nápady světového fotbalového vedení – například pořádání nejdůležitějších turnajů v ropných emirátech – ovlivnit nemůže. Do německého vývoje však promluvit chce.  

„Investor přece nejedná z dobré vůle, pro dobro fotbalu. Chce zisk,“ říká Beyer. Obává se, že by ždímání zisku do Německa přineslo trendy, které znají diváci ze soutěží, jež se investorům v minulosti otevřely. Zvýšení ceny vstupného, které je dnes v Bundeslize v průměru zhruba třikrát nižší než v anglické Premier League. Rozložení zápasů do mnoha dní v týdnu, s výkopem skoro každého mače v jiný čas – s cílem dosáhnout na co největší počet televizních diváků. A časem třeba i zápasy pořádané v Saúdské Arábii, kde se od sezony 2019/2020 hraje finále Španělského superpoháru.