Třicetiletá válka bez lakování

Nakladatelství Paseka se pustilo v roce 2021 do sympatického projektu. Vytvořilo řadu Stručná historie, v níž v populární, čtenářsky přístupné formě vydává přehledové práce o významných obdobích – alespoň prozatím – českých dějin. Po Husitské revoluci od Petra Čorneje (2021) a Temnu Ivany Čornejové (2022) se objevil další titul. Je věnován třicetileté válce a jeho autorem je historik Jan Kilián působící hlavně na univerzitách v Plzni a v Hradci Králové.

I tento svazek naplňuje zažitého ducha řady: nelakovat minulost načerno ani nabílo, nehledat v ní zápasy dobra se zlem, nýbrž pokusit se věcně popsat procesy doby. Národní mytologie je v nás natolik zakořeněná, že se i v 21. století vyplatí uvádět věci na pravou míru. Nezobrazí se snad většině z nás dojemný průvod vyhnaných nekatolických exulantů, pohnuté osudy Jana Amose nebo krvavá poprava 27 „českých“ pánů na Staroměstském náměstí, když se řekne „třicetiletá válka“? I když ale odhlédneme od účelových politických stylizací, ani mezi odborníky tento střet není konsenzuálně vykládán. Na jedné straně stojí ti, kteří v něm vidí vyvrcholení náboženských válek předchozího století do podoby dlouhého kontinentálního konfliktu. Opačný tábor význam náboženství potlačuje a jako alfu a omegu staví boj o hegemonii či rovnováhu sil v Evropě mezi Habsburky a francouzskými Bourbony.

Kilián, zdá se, se přiklání ke kompromisní střední cestě. Náboženské rozpory uznává jako roznětku konfliktu, třebaže po roce 1630 už byly podružné. Těžko mluvit o náboženské válce mezi katolíky a protestanty, když proti sobě stály (od roku 1635 již zcela otevřeně) dvě katolické velmoci – Francie a habsburské impérium. Obdobně je autor skeptický k nacionalistickým narativům třicetileté války. Když se řekne 27 českých pánů, bez dalších znalostí tomu rozumíme tak, že jde automaticky o česky mluvící jedince. Čeština má v tomto případě příliš chudou slovní zásobu, aby dokázala terminologicky snadno odlišit – v porovnání s angličtinou či němčinou – jazykovou a zemskou identitu. Leckterý z popravených českých pánů česky neuměl, nebo jen špatně. A na působivé plaketě na staroměstské věži, kde jsou jejich jména, může překvapovat značný počet německy znějících jmen. Snažit se vysvětlovat třicetiletou válku skrze nacionální identitu a etnickou příslušnost zcela postrádá smysl.