Co když je Ševčík charakteristickým příběhem českého školství?

Pokud bychom hledali zprávu o osobnosti z českých univerzit, která si v letošním roce vydobyla nejvíc prostoru v médiích, asi bychom s tím byli rychle hotovi: určitě by vyhrál Miroslav Ševčík. Anabáze kolem jeho odvolávání z funkce děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické k němu přitahovala pozornost řadu měsíců, ale teď jsme zřejmě u konce. Rektor VŠE Petr Dvořák se totiž rozhodl prolomit pat v běžném postupu akademických institucí své školy a Ševčíka odvolal verdiktem své autority sám.  

Známý mediální odborník Josef Šlerka sice na Twitteru vzápětí zapochyboval, jestli česká pravidla neumožňují rektorům odvolat nepohodlné děkany příliš snadno, ale to je zřejmě planá obava. Rok trvající dohady, několikeré hlasování akademických senátů a Ševčíkova poměrně široká možnost se bránit nevypadají jako něco, co by mělo v Česku do budoucna ohrozit akademickou svobodu. Ani teď po Ševčíkovi nebude o nic snadnější o nepohodlném děkanovi či děkance tvrdit, že poškozuje dobré jméno fakulty, a prosadit odvolání.

Pokud tedy hledat v celém případu děkana Ševčíka nějaké poučení, pak jedině to, že jestli má někdo brát české vysoké školy vážně, musí mít rektoři možnost bránit svůj ústav proti funkcionářům utrženým ze řetězu.