(Ne)úspěšný den důchodce

Po noční službě to ve strážní budce balím přesně v 7.00 a odjíždím. Cestou zabočuji do vinohradu „podívat se“ na paběrky. První neúspěch. Loni jich tam zůstalo hafo. Letos skoro nic, majiteli se úroda vůbec nepodařila sklidit, vše mu zničily choroby a plísně.

Potřebuji zabít hodinu času, a tak zajíždím do areálu DHL. Tam jsem před dvěma roky – než mě vyhodili a já si následně zažádal o předčasný důchod – pracoval na recepci. Bohužel neslouží moje bývalá kolegyně, se kterou jsem se tehdy střídal, ale neznámá paní strážná. Snažím se vyzvědět, co je nového, a nahlédnout do docházkové knihy, zda mi jména budou povědomá, ale jí to připadá příliš vlezlé a dává najevo nelibost. Sedám tedy do auta a zajíždím do prodejny drůbeže pro kachní čtvrtky na nedělní martinský oběd. Minulý týden je měli, bohužel nejsem jediný, kdo si vzpomněl, že je Martina, a komu se celá husa zdá příliš drahá – pult je prázdný. Odjíždím tedy k sestře, kde jsou na návštěvě dvě vzdálené příbuzné. Klábosíme o chorobách a identifikujeme staré rodinné fotografie. V deset se loučím, chci na chvíli zalehnout, mám ještě program v krajském městě. Usnout se mi nedaří. Před odchodem na vlak dávám naproti do čekárny ordinace dětské lékařky papírovou krabici s velkými bílými ředkvičkami (nadúroda). Na nádraží se dávám do řeči s místním harmonikářem. Jede do Brna nechat si vytrhnout zub. Náš zubař jej odmítl jako rizikového pacienta, bere prášky na ředění krve.

V Brně spěchám do prodejny kol pro duši. Nemají požadovaný rozměr. To je k zlosti. Další neúspěch. Už čtvrtý? Na seminář o krajských dotacích dorážím v 13.25, pět minut před jeho zahájením. Sportovní dotace jsou představeny hned ze začátku. Poznamenávám si webovou adresu a jméno styčného úředníka. Spojím se s ním a ptám se ho, zda by nešlo zadotovat tu naši podlahu ve sportovní hale. Za hodinu beru kramle a volám ještě pro jistotu do prodejny, zda přece jenom nedostali kachní čtvrtky a játra. Ani náhodou. Vyrážím tedy do nedalekého Albertu zkusit to tam. Ani náhodou. Další neúspěch.

Při odchodu z prodejny volám manželce, jestli tedy půjdeme na oběd do té ruské restaurace. Byli jsme tam naposledy před čtyřmi roky. Dělají tam salát šuba, kterého se nemůžu nabažit. Teď to majitelé přejmenovali na Slovanskou restauraci a mapu Ruska na stěně překryli obrovskou zvětšeninou fotografie obilného pole. Nikdo by jim tam jinak nechodil.