Prožít nový začátek

V Japonsku to byla kulturní událost roku. Červencovou premiéru nejnovějšího animovaného snímku režiséra Hajaa Mijazakiho Chlapec a volavka (v originále Jak žiješ?) doprovázela obrovská očekávání, ale žádná reklama. Žádný trailer. Žádné informace o ději. Jen tajnosnubný plakát se zlověstně vyhlížejícím bílým ptákem. Byl to první film nefalšované superstar japonské kultury po desetileté pauze. V roce 2013 Mijazaki tvrdil, že konečně odešel do penze. Už fakt, že to nakonec (opět) neudělal a natočil ve dvaaosmdesáti letech další snímek, měl fungovat jako divácký magnet. A doma v Japonsku fungoval. Teď se ukáže, jestli značka Mijazaki stále táhne i za jeho hranicemi. Snímek se od uvedení na festivalu v Torontu postupně objevuje v široké distribuci včetně té české.

V prvním plánu vypráví o dvanáctiletém chlapci, jehož matka zemře při požáru během druhé světové války při bombardování Tokia. S otcem se odstěhuje na venkov, kde žije s těhotnou macechou, matčinou sestrou. Jednoho dne ho neodbytná záhadná volavka vláká do tajemné věže za domem pod příslibem, že jeho matka nezemřela. Film je tak další variací na Mijazakiho klíčové téma – cestu do neznámých, komplikovaných, fantaskních a často nevyzpytatelných světů s neznámými pravidly, kde se postavy musejí naučit přežít. Tentokrát je ale režisér výrazně temnější, metafyzičtější i osobnější.

Skepticky nahlíží dějiny moderního Japonska a rozjímá nad cykličností zrození a smrti. V tomto ohledu snímek opravdu působí jako dílo autora, který bilancuje, který se loučí. Pokud to tak nakonec skutečně bude – protože do důchodu od roku 1997 odcházel minimálně čtyřikrát –, loučí se mimo jiné autor, jemuž se jako nikomu jinému podařilo prodat světovému mainstreamovému publiku japonské anime. A který poselstvím a tématy řady filmů předběhl svou dobu. Hlavně těmi, jež řeší složitou a dnes palčivě aktuální otázku: jak dobře žít ve světě čelícím možné zkáze.