Pomocník Igor opět zasahuje. Co znamená nástup bývalého politika Němce do ČT

Jan Souček právě odstartoval druhý měsíc v křesle generálního ředitele České televize. A odstartoval jej krokem, který se – kulantně řečeno – jeví minimálně jako podezřelý. Do čela své kanceláře jmenoval bývalého politika a primátora z ODS Igora Němce, který se v mnoha profesních rolích v minulosti předvedl jako ne zcela schopný manažer. V posledních letech navíc nelze přehlédnout jeho náklonnost k postojům zdejší dezinformační scény napojené na Rusko.

Když Respekt současného šéfa ČT v prvním týdnu jeho vlády největší veřejnoprávní instituci v Česku konfrontoval s obavou panující ve strukturách televize, zda dokáže s nadhledem čelit politickým či jiným tlakům, jeho odpověď byla stručná: bude to dobré, uvidíte. „Suďte mě podle mých činů, a nikoli podle prvních dojmů,“ odpověděl na začátku října Souček.

Jsme o pár týdnů dál a jeden pozoruhodný „čin“ je tady. Jde o obsazení jednoho ze zásadních postů v rámci televizní hierarchie: Němec bude mít na starosti komunikaci ČT, legislativu a je obrazně řečeno tím posledním před dveřmi generálního ředitele. V této souvislosti nelze jen tak přejít vyhýbavé odpovědi šéfa televize na otázku, zda Němcova ne zcela zářná manažerská minulost a současné postoje nebudou poškozovat již tak křehkou pozici zdejšího nejdůležitějšího veřejnoprávního média. „Pro pozici šéfa kanceláře jsem si vyžádal doporučení z řady zdrojů. Tímto způsobem ke mně doputoval i životopis RNDr. Igora Němce,“ řekl na začátku listopadu Deníku N Souček, aniž by doplnil, od koho konkrétně mu životopis doputoval a kdo jsou ony zdroje.

Jak se tedy mohl Igor Němec objevit na klíčové pozici a v čem představuje jeho jmenování riziko pro nezávislost ČT?

Politika k vašim službám

V souvislosti s informací o comebacku Igora Němce do veřejné funkce se směrem k jeho minulosti propírá zejména jeho slavná věta: „Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná.“ Němec ji pronesl v létě roku 2002 v roli primátora hlavního města za ODS v souvislosti s rizikem vrcholící historické povodně (jak známo, voda o několik hodin později zaplavila pražské metro nebo kompletně celou čtvrť Karlín).

V jeho případě však rozhodně nejde o jednu nezvládnutou situaci, na kterou zároveň nebylo snadné se dobře připravit, protože povodeň z roku 2002 byla katastrofou, s níž hlavní město nemělo v moderní historii zkušenost. Němec, který v minulosti působil také jako ministr bez portfeje v první Klausově vládě nebo jako vedoucí Úřadu vlády, proslul především zneužíváním politického vlivu. Nejpamátnějším – a velmi bizarním – příkladem je jeho bratr Marek, který si na začátku devadesátých let nechal zaregistrovat na své jméno značky světoznámých firem, které u nás ještě v té době většinou neměly zastoupení, a poté od nich vymáhal odstupné – což Igor Němec ohodnotil jako „dobrý šachový tah“ (a ve vládě zcela vážně navrhoval, aby se z připravovaného zákona o ochranných známkách vypustil pojem „klamavá známka“).

Němcova politická dráha skončila v roce 2005. Doběhl ji coby nevýrazný pražský zastupitel ODS a poté se na deset let stal předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Respekt zkraje minulé dekády, kdy bylo Němcovo vládnutí nad touto institucí v polovině, popisoval snahu úřadu bránit dnes již běžnému zveřejňování odměn úředníků, poradců a dalších zaměstnanců. Jinými slovy tehdy ÚOOÚ coby úřad zodpovědný za nastavování mantinelů veřejné kontroly politiky zkoušel vychýlit ony mantinely výrazně ve prospěch politiků, a nikoli veřejnosti. Tuto skutečnost dokreslovalo i dosazování bývalých politiků či asistentů namísto odborníků na posty inspektorů úřadu.

Po odchodu z veřejné sféry se Němec věnoval konzultacím v oblasti osobních dat. Veřejnosti se čas od času připomněl nějakým nešťastným komentářem nebo vystoupením. Pro jeho současný příběh je podstatná třeba účast na akci nazvané Vlastenecké setkání, kde řečnil po boku člena KSČM razícího stalinistickou linii strany Josefa Skály nebo bývalého mluvčího Václava Klause Petra Hájka, šiřitele konspirací, kterého Centrum proti hybridním hrozbám ministerstva vnitra označilo za „hlásnou troubu Kremlu“. Němec tehdy na setkání pronesl, že Česko není právní stát. Důvodem pro tato silná slova byla zdejší praxe, v jejímž rámci členové vlády občas podávají pozměňovací návrhy k vládním zákonům. Tedy jistě ne zcela nejčistší praxe, ale pro tezi, že Česko není právní stát, je to velmi slabý argument.