Noc byla neklidná. Nad polárním expresem z kanadského Thompsonu do Churchillu celou noc tančila aurora borealis. „To musíš vidět!“ tahá mě kamarád ze sedačky do panoramatického vagonu. Letos je jedenáctileté maximum sluneční aktivity a polární záře byla v tomto týdnu viditelná dokonce i v Česku. Co teprve tady! Kocháme se. Ale kvůli severskému úkazu tady nejsme. Přece jen se choulím na sedačce a sním, jestli uvidíme to hlavní. Lední medvědy.
Probouzí nás rudé slunce vystřelující nad kanadskou tundru meč podobný včerejšímu vysílači v Torontu. Barva slunečního svitu se na vrcholcích řídkých zakrslých stromů proměňuje. Souprava se šine do Churchillu, který je přezdíván hlavním městem ledních medvědů. Díky adrenalinu zapomínáme na probdělou noc a v plné svěžesti vystupujeme do chladného rána na místní nádraží.
Vidět lední medvědy v jejich přirozeném prostředí je obtížné. Můj spolucestovatel kvůli tomu navštívil Špicberky. Neviděl ani jednoho. Tady je to jiné. Před zamrznutím Hudsonova zálivu se medvědi stahují z letních stanovišť. U Churchillu pouť za tuleni na několik podzimních týdnů zastaví vodní plocha.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
