Film týdne

Nestává se často, aby na velkých světových festivalech vítězily dokumenty. Když si loni odnesl hlavní cenu z Benátek snímek americké dokumentaristky Laury Poitras Všechna ta krása a zabíjení, bylo to ale zcela po zásluze. Její film, který se nyní dostal do našich kin, je zdvojeným portrétem života a tvorby americké fotografky Nan Goldin a síly aktivismu a osobní odpovědnosti tváří v tvář zlu. Tím je tu rodina Sacklerových a jejich farmaceutická firma Purdue Pharma, která jako výrobce vysoce návykového OxyContinu stála za opioidovou epidemií, během níž už od roku 1999 přišlo o život zhruba milion lidí. Nan Goldin mohla být jedním z nich.

Závislou se stala, když jí lékař OxyContin předepsal na tlumení pooperačních bolestí. Její příběh se nelišil od statisíců dalších. V jednom ale jiný byl. Goldin poté, co se jí podařilo závislosti zbavit, využila své slávy a postavení ve světě umění k boji proti Sacklerovým, kteří nikdy nepřiznali osobní odpovědnost. Zato si kupovali PR odpustky a dobré jméno financováním uměleckých institucí od New Yorku po Londýn. Včetně těch, které ve svých sbírkách měly nebo chtěly mít její fotografie.

Dokument začíná prvním happeningem v Metropolitním muzeu v New Yorku v roce 2018. Členové její organizace P.A.I.N. naházejí do bazénu oranžové lékovky a položí se kolem jako mrtvoly. Protesty pak pokračují v pařížském Louvru či londýnské Tate. Cílem je přimět instituce, aby přestaly brát peníze Sacklerových a ze svých budov odstranily jejich jméno. Což se v několika případech stalo.

Kdyby Poitras zachytila jen aktivismus a volání bohatých k odpovědnosti, mohla to být pouze výmluvná kronika zásadního politického boje dneška. Poitras ale aktivismus Goldin empaticky propojuje s jejím uměním a osobní i profesní cestou. Začíná u sebevraždy její sestry utíkající z despotické maloměstské rodiny padesátých let, ubírá se přes queer subkulturu New Yorku sedmé a osmé dekády, kterou bezprostředně zachycovala na fotografiích, jimiž si udělala jméno v cyklu Balada o sexuální závislosti. Jsou tu drogy a násilí, ale i kreativita, energie a sounáležitost komunity marginalizovaných. Modřiny v obličeji zanechané přítelovými pěstmi. Angažmá v hnutí ACT UP usilující v devadesátých letech o destigmatizaci nemocných AIDS. Vše zachycené na fotografiích Nan Goldin, které ubíhají na plátně.