Fialův bufet

Kontrolní otázka: na čem se shodnou velké podniky typu Škoda Auto, banky a pivovary, šéfové a šéfky tuzemských divadelních scén, profesní organizace sdružující dětské lékaře nebo psychology, tisíce lidí hlásících se k různým církvím a většina veřejnosti? Moc toho nebude, i když si dovedeme představit zajímavý průsečík, v němž se potkává láska k Plzni s vírou v Boha a oblibou Husy na provázku. Všechny zmíněné aktéry ale spojuje ještě něco – v uplynulých měsících formou otevřených dopisů či petic vyzvali vládu, aby podpořila uzákonění stejnopohlavních manželství. Minulý týden do výběru navíc přibylo osmnáct akademických senátů vysokých škol a na konci listopadu se rozběhne také projekt Víra v barvách duhy, kde prostřednictvím krátkých videohovorů myšlenku podpoří na padesát duchovních, farářek a farářů či teologů. A o tom, že se začíná tvořit kritická masa, pak svědčí mimo jiné i fakt, že se tímto směrem posouvá politik, který je obvykle citlivý na to, jaký názor převládá ve společnosti – předseda hnutí ANO Andrej Babiš. 

Kdo naopak statečně odolává tlaku ekonomických či uměleckých elit i většiny populace, je premiér Petr Fiala (ODS) a velká část vlády i koaličních poslanců a senátorů. Jsou konfrontováni s argumenty ekonomickými (neschválení změny nás stojí peníze), lidskoprávními (děláme z gayů a leseb občany druhé kategorie) či orientovanými na to, o čem nám i Fiala tvrdí, že je bohatstvím této země – na děti. Děti vyrůstající dnes v duhových rodinách jsou ve zranitelnější pozici než děti heterosexuálních párů – mají právní vztah vždy pouze k jednomu rodiči, což má symbolické i praktické dopady, zejména v případě, že se vztah rozpadne. Nemají nárok na výživné, nemají automaticky nárok vídat druhého rodiče, jsou znevýhodněné v otázkách dědictví. 

A konečně také s argumenty teologickými. „Křesťanství není synonymem pro odmítavý postoj vůči LGBT+ lidem, jejich rodinám a dětem,“ píší autoři iniciativy Víra v barvách. S rostoucím počtem výzev se zvyšuje kontrast mezi jejich naléhavým tónem a jalovými reakcemi, které opakuje buď sám Fiala, nebo jeho tým, podle nějž předseda vlády „děkuje za další podnět k tématu“, ale preferuje, aby o „morálně-etických záležitostech“ rozhodovali poslanci na základě vlastního přesvědčení. 

Možnost rozhodovat na základě vlastního přesvědčení jim však nikdo neupírá. Co naopak postrádáme stále citelněji, je solidní vysvětlení premiérových postojů. Protože jim lze jen obtížně porozumět. Podle Fialových dlouhodobých názorů sice patříme na Západ, ale ze západních hodnot si vybíráme jako z bufetu a před těmi aktuálními upřednostňujeme hodnoty staré desítky let, nedotčené diskusí a poznáním. A hodnotová propast se neotevírá jen mezi českou vládou a zeměmi, kde stejnopohlavní manželství v klidu schválili (často státy se silnou náboženskou orientací), ale také mezi českou vládou a rostoucím počtem jejích vlastních občanů.