Happy end?

Po 118 dnech skončila minulý čtvrtek nejdelší stávka hollywoodských herců v dějinách. Vyjednávači hereckých odborů jednohlasně přijali návrh studií a streamovacích společností. Mzdy herců se zvýší minimálně o sedm procent (o dvě procenta více, než si po 190 dnech nedávno vystávkovali scenáristé), dostanou bonus za úspěch filmů a seriálů uváděných v on-line videotékách a studia si musejí vyžádat jejich svolení k použití jejich digitální podoby vygenerované umělou inteligencí (AI). Tříletou dohodu údajně v hodnotě miliardy dolarů ještě musí odsouhlasit národní rada odborů a následně všech 160 tisíc lidí, které zastupuje. Soudě podle nadšení v losangeleských barech je to však jen formalita. Radost a úleva je pochopitelná, protože smlouva představuje nemalé vítězství pro herecký stav. Není to ale vítězství konečné a zcela jednoznačné.

Ukončení herecké stávky znamená, že se může začít točit. Zdvojená stávka stopla většinu produkce až na projekty relativně malého počtu nezávislých firem. Zároveň se ale ne vše znovu rozjede. Producenti řadu pořadů zrušili – a s nimi i pracovní místa – i ve snaze zkrotit utrácení a nadprodukci, které se v posledním desetiletí „utrhly ze řetězu“, jak se společnosti předháněly v lákání předplatitelů na zdánlivě nekonečný původní obsah stále se snižující kvality. Například Hulu snížila produkci o třetinu. Herci tak mohou dostávat více za svou práci, ale té bude méně.

Výsledek je bezesporu dobrou zprávou pro odbory. Podařilo se jim efektivně postavit se za zaměstnance, kteří v nastaveném systému tahali čím dál tím víc za kratší konec. Zůstává ale i jisté rozčarování a nejistota. První u streamování, druhé u umělé inteligence. Odbory neuspěly v jednom ze svých hlavních požadavků – aby dostaly procento z tržeb ze streamování od společností. Spokojily se s bonusem z úspěchu pořadů, jako tomu bylo u terestriální či kabelové televize – byť s jinou metrikou výpočtu. Že se odborům v roce 2008 nepodařilo zachytit a ošetřit nástup streamování, herce a scenáristy bolelo. Hity jako Stranger Things mohly lámat divácké rekordy, ale kreativní profese z toho nic neměly. Frustraci násobily stamilionové bonusy pro vysoce postavené manažery.

Umělou inteligenci je pak třeba vidět v širším kontextu vývoje v zábavním průmyslu. Ne náhodou u ní byla studia nejvíce neústupná. Herci se obávají, že je „umělí dvojníci“ připraví o živobytí. A mají k tomu celkem pádný důvod. Studia se už nějakou dobu snaží omezit moc, kterou herci mají. Až na pár výjimek zmizely velké hvězdy, do jejichž rukou se historicky soustředila velká síla a studia byla v osmdesátých a devadesátých letech závislá na jejich „rozmarech“. Vystřídaly je „herecké ansámbly“ ve fantasy a komiksových filmech, v nichž nikdo není nenahraditelný. Důležitější než konkrétní tváře se staly komodita a značka – komiksy Marvelu či Hvězdné války. „Digitální herci“ jsou tak ideál. Vzhledem k tomu, jak dynamicky se AI vyvíjí a jak nesnadné je předvídat její dopady, je pravděpodobné, že bude bitevním polem budoucnosti. Další kolo je ostatně na řadě za tři roky, kdy současná smlouva vyprší. Studia budou připravená.