CzechSex zmapuje sexuální chování lidí v Česku

Jak se změnilo sexuální chování Čechů během covidu? Je pravda, že mladí lidé v tuzemsku mají v porovnání s předchozími generacemi výrazně méně sexu? Projevuje se ve sféře intimity zvýšená společenská citlivost věnovaná sexuálnímu násilí a více se řeší téma jasného souhlasu? Jak vypadá intimní život LGBT+ lidí a jak se jim obecně ve společnosti žije? Kde a jak se lidé seznamují? Jak moc se díváme na porno? Hledají uživatelé seznamovacích aplikací hlavně sex, nebo i vztahy? Jak to, že roste počet případů syfilidy a HIV? 

Přirozenou přitažlivost naznačené baterie otázek umocňuje fakt, že jde zároveň o společensky velmi důležitou agendu. Znalost odpovědí potřebujeme pro dobré nastavení sexuální výchovy, zdravotní politiky (prevence sexuálně přenosných chorob nebo nechtěných těhotenství), ale i pro nabídku dobře cílené sexuologické a psychologické pomoci. Odpovědi ale zatím nemáme: komplexní šetření sexuálního chování prováděl od počátku devadesátých let až do roku 2013 Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity a Všeobecné fakultní nemocnice. Následný výpadek byl způsoben tím, že tým pod vedením sexuologa Petra Weisse nesehnal na náročný výzkum peníze. 

Desetiletou přestávku nyní ukončí výzkum nový, který od letošního listopadu do března 2024 provede Centrum pro sexuální zdraví a intervence Národního ústavu duševního zdraví ve spolupráci s agenturou MindBridge Consulting. Pod názvem CzechSex bude anonymně dotazováno šest tisíc respondentů a respondentek (osobně i on-line). Otázky reflektují nejnovější mezinárodní doporučení pro výzkum sexuality a genderu, zejména v tom, že se nezaměřují pouze na fyzickou stránku sexu (věk první masturbace či pohlavního styku), ale také na jeho psychologický rozměr. Tedy jaké pocity lidé při sexu zažívají a zda – a jak často – jde kromě příjemných stavů také o strach, úzkost či nepohodu způsobenou například tlakem od partnera či partnerky. A jak se případně liší zkušenosti LGBT+ lidí od heterosexuální většiny.