Ukrajina hledá cestu ven

Smělé ukrajinské ofenzivní plány se nesplnily. Propočty náčelníka ukrajinského generálního štábu Valerije Zalužného přitom jasně říkaly, že během léta a části podzimu bude mít jeho armáda dost času a sil na to probít se ruskou obranou až k Černému a Azovskému moři. I materiály vojenských plánovačů NATO to potvrzovaly. Ale místo toho se ukrajinští vojáci zasekli v hustě zaminovaných planinách a posouvají se o desítky metrů denně, když to dobře jde. A někde se naopak musí bránit ruským útokům a pokusům o postup vpřed.

Nejprve si Zalužnyj myslel, že potíž je ve velitelích, tak některé vyměnil. Nic se nezměnilo. Možná, říkal si pak, je tedy potíž v tom, že vojáci v útočících jednotkách nejsou dobře připravení a vycvičení. Ale ani doplnění vybraných úseků fronty o vycvičené kádry se situací nepohnulo. Až pak to Zalužnému, jak minulý týden popsal v rozhovoru pro britský týdeník The Economist, došlo: rusko-ukrajinská válka nyní nemůže být jiná, než je. Technologie na obou stranách – hlavně drony a schopnost monitorovat pohyby protivníka a přesně jej zasáhnout – neumožňují „krásný a velký průlom“, jaký by si přál. Podobně jako za první světové války, zbraně, které mají Ukrajinci i Rusové k dispozici, a jejich podobná síla tlačí obě strany do zákopové války. To není pro Ukrajinu dobře, protože Rusko má větší ekonomiku i víc vojáků, jejichž životy navíc nemají pro jejich velitele ani jejich spoluobčany žádnou cenu. Poziční vyčerpávající válka dává Rusku výhodu.

Bez západních dodávek zbraní by podle Zalužného Ukrajina nemohla pokračovat v boji, ale způsob, jakým je Západ posílá, vzájemný šach jen umocňuje. Obava a neochota Ukrajinu vyzbrojit rychle a účinně znamená, že nedávno dodané dalekonosné střely najdou v ruském týlu své cíle, ale před rokem mohly Rusům zabránit vybudovat tak účinnou obranu. Stíhačky F-16, pokud na Ukrajinu dorazí, budou vítanou posilou. Ale Rusové jsou na ně se svou protivzdušnou obranou připraveni už dnes, a příští rok budou ještě lépe. Teď už neexistuje zbraň, kterou by mohl Západ dodat, aby rozhodla válku. Stejně jako zmiňovanou první světovou válku nerozhodl tank, tehdejší revoluční novinka. Rozhodla ji kombinace více technologických inovací i politických a společenských okolností, které přímo s bojištěm nesouvisely, přemítá Zalužnyj. V tom druhém – hospodářské síle i množství lidí, které je možné donutit bojovat a jejichž ochota se vzbouřit je minimální – je Rusko ve výhodě, ukrajinský stát vyčerpá svoje kapacity rychleji.