Dělníci kultury

Byla to situace, u které si člověk až říká, co by se stalo, kdyby na tom místě nedejbože došlo k nějakému neštěstí: minimálně pražská, potažmo celá česká kultura by přišla o nenahraditelné jádro. Na patnácté narozeniny Centra současného umění DOX minulý čtvrtek do Holešovic dorazili klíčoví lidé nejen výtvarného světa. Narozeniny tu totiž zároveň oslavil zakladatel a spolumajitel centra Leoš Válka. V pondělí mu bylo sedmdesát, a ačkoli vlastní jubileum nehodlal nějak připomínat, udělal to za něj jeho tým. Válku to neskrývaně dojalo.

Bývalou továrnu firmy Rosseman & Kühnemann mezi Osadní a Poupětovou ulicí koupil v roce 2002 poté, co Holešovice zasáhly povodně. Takhle to v Praze udělalo hodně investorů. Ale Válka do investice nešel s tím, že se mu zhodnotí na bankovním účtu. S dalšími investory a architektem Ivanem Kroupou továrnu přestavěl na neziskové umělecké centrum a postupně k němu nechal přistavět ještě multifunkční sál od Petra Hájka a přednáškový unikát jménem Gulliver, který v podobě dřevěné vzducholodi zavěsil nad areál Martin Rajniš.

Do DOXu zpočátku chodily desítky lidí, těsně před covidem jich sem za rok dorazilo už přes 140 tisíc. Po karanténě se čísla zase postupně zvedla, což je pro DOX zásadní: příjem ze vstupného potřebuje pro svou existenci. Podporu z veřejných grantů označuje Válka za „groteskní“ a má pravdu. Je naprosto nepochopitelné, že na ministerstvu kultury odborná komise dlouhodobě nepovažuje DOX za prvotřídní instituci. Loni mu proto ministerstvo poslalo jen 1 600 000 korun, což je skoro o milion míň, než dostalo naopak nesmyslně protežované Centrum pro současné umění Praha, které sídlí kousek od DOXu a na naší kulturní mapě představuje marginální záležitost.

Když jsem Leoši Válkovi k výročí gratuloval na sociálních sítích, jako první to olajkoval Martin Baxa. Fandit dobré věci a dobrým lidem se dá ale v jeho případě i smysluplněji.